Rekonverze starých průmyslových staveb patří především ve velkých městech, kde je ploch pro nové stavění omezeně, k atraktivním tématům soudobé architektury. Tématu rekonverze jsme se již několikrát v této rubrice věnovali, dnes se zaměříme na nedávno otevřenou novou pobočku Městské knihovny v Praze 5 na Smíchově. Ta vznikla přestavbou městské tržnice. Historie stavby Budova Smíchovské tržnice byla postavena na začátku minulého století, v letech 1907 - 1908 podle projektu architekta Aloise Čenského v sousedství Národního domu ve stylu pražské secese. Nosnou konstrukci budovy tvoří ocelové příhradové vazníky a ocelové sloupy, které jsou zároveň nejvýraznějšími dekorativními prvky v interiéru knihovny. Původně byla prodejní hala tržnice přes celou výšku budovy členěna pouze jednotlivými prodejními stánky. Na konci sedmdesátých let 20. století byla tržnice přebudována na nákupní středisko a v rámci těchto socialistických úprav proběhla její zásadní přestavba - rozlehlá hala dostala ještě jeden železobetonový strop, původní ocelové sloupy byly obetonovány železobetonem po celé své výšce včetně hlavic a prostor nově vzniklého prvního patra byl oddělen od konstrukce ocelových historických vazníků podhledem. V rámci této razantní přestavby byly rozlehlé halové prostory rozčleněny na prodejní, skladové a komunikační plochy s potřebným zázemím. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla dokončena přístavba se sklady na východní straně směrem do prostoru mezi Národním domem a Tržnicí. Všechny tyto zásahy do vnitřního prostoru i skladová přístavba byly provedeny pouze jako zcela utilitární, bez jakýchkoli nároků na estetické působení nově vzniklého prostředí a bez jakýchkoli ohledů na původní historicky cenné konstrukce i celkovou kompozici stavby. Nová historie V listopadu roku 2001 rozhodlo zastupitelstvo Městské části Praha 5, za spolupráce Magistrátu hlavního města Prahy zřídit v prostoru prvního patra tržnice smíchovskou pobočku Městské knihovny v Praze, a tak konečně vyřešit dlouhodobý problém s jejím umístěním. Toto rozhodnutí bylo mimořádně šťastné - Smíchovská tržnice, situovaná hlavním vchodem na Náměstí 14. října, představovala vhodný objekt pro tento druh aktivit. Protože obchodní ruch v této lokalitě se postupně utlumuje a přesouvá na křižovatku Anděl, vzniká v sousedství Národního domu, v návaznosti na park uprostřed náměstí, s blízkostí kostela sv. Václava a Portheimky kulturně-společenské centrum Smíchova. Zadání studie jasně definovalo tyto základní zásady: vyřešit bezbariérový přístup do knihovního sálu v prvním patře, vybudovat samostatný vstup nezávislý na provozní době prodejny Meinl v přízemí objektu, výpůjční prostor řešit jako navzájem prostupný funkční i prostorový celek. Původní zadání nabízelo pro knihovní sál pouze část hlavní a západní boční lodi pod stávajícím podhledem o světlé výšce 3,3 m, a celkové ploše přibližně 600 m2. V rámci rekonstrukce by byly nově navrženy podlahy, podhledy i povrchy stěn, stávající příčky by se vybouraly a podle potřeb nového provozu by se vybudovaly příčky nové. Historická ocelová konstrukce by tak i nadále zůstala zakryta a chátrající. Projektant, kterým byl ateliér Atrea, ale přišel s koncepcí obnovit původní prostorové řešení tržnice, tzn. celý prostor v prvním patře demontáží stávajícího podhledu otevřít až pod střechu a opět ho scelit v jednu převýšenou trojlodní halu. Pro knihovnu byla vyčleněna i východní boční loď, vysoký prostor po výšce členily knihovní galerie a využitelná plocha knihovních služeb se tak zvětšila na zhruba 980 m2. Městská část jako investor akce tento návrh po předložení obou variant studie přijala a tím umožnila architektonickou i stavebně technickou rehabilitaci této zajímavé smíchovské stavby. Rekonstrukce V rámci rekonstrukce byl prostor knihovny kompletně očištěn od stávajících příček a technologií, které zde zůstaly po předchozích provozech, byly odhaleny obetonované ocelové sloupy, veškeré původní ocelové konstrukce byly očištěny a opatřeny ochrannými nátěry. Významným zásahem do kompozice sálu bylo ubourání zděného komínového tělesa a jeho nahrazení pěti komíny s nerezovou povrchovou úpravou. Kompletně byla vyměněna všechna stávající okna, a to i v prostorách, které nenáleží ke knihovně – důvodem byly jednak stavebně-fyzikální parametry, a také estetické působení obvodového pláště v exteriéru budovy. Výjimkou je severní fasáda tržnice a přízemí východní fasády přístavby, zde bude výměna oken řešena v další etapě s rekonstrukcí fasády. Nově navržená okna vycházejí z původního návrhu architekta Čenského (z původní výkresové dokumentace a dobových fotografií). Pás oken v lucerně hlavní lodi byl vysklen, původní ocelový rám i členění okenních ploch a opláštění meziokenních sloupků včetně nýtovaných detailů zůstalo zachováno a před celou konstrukcí byla předsazena nová okna stejného tvaru a členění jako původní. Meziokenní sloupky byly zatepleny, oplechovány a doplněny falešnými nýty tak, aby i vnější charakter této fasády zůstal stejný jako původní. U tohoto zásahu byl důraz kladen na maximální míru zachování unikátních historických detailů, které jsou především v interiéru budovy, proto bylo navrženo nové prosklení na straně exteriéru. Předsazením nové fasády se dostala historická konstrukce dovnitř budovy a tím se zajistilo její minimální namáhání klimatickými podmínkami. V interiéru, na přání památkářů, zůstala zachována mříž členění původních oken. Rekonstruováno bylo také přístupové schodiště do knihovny, v zrcadle doplněno plošinou pro bezbariérový přístup a zásobování knihovny. Interiéry Nábytkové vybavení řešili autoři v jednoduchých čistých tvarech bez zbytečně komplikovaných detailů, které by rušily dekorativnost historické konstrukce vazníků a hlavic sloupů. Barevné ladění regálů, stolů i sedacího nábytku je v jednotném duchu - bílá a terakota protepluje působení zelené a stříbrné použité na ocelových konstrukcích a na podlahách. Tak jako v celém interiéru, i na nábytku se výrazně uplatňuje jemný rastr tahokovu. V přízemí byl nově navržen samostatný vstup levým středním portálem, oddělený stěnou od vstupu do prodejny. V patře, směrem do náměstí, je navržen vstupní vestibul s možností sezení a s umístěním výstavních vitrín a „knihomatu“. V návaznosti na vstup je navržena šatna. Hned u vstupu do knihovní haly je rozsáhlý prostor s pultem zápisu, vracení a registrace výpůjček. Odtud je přístupný na jedné straně víceúčelový sál a na druhé straně počítačová učebna. Rovněž jsou z tohoto prostoru přístupné toalety pro čtenáře. Na vstupní pr