Dnešní článek v rubrice Architektura tématicky navazuje na předchozí věnovaný obnově vesnice Jenštejn, kterou zpracovali a v galerii Tato Kojkej nedávno vystavili studenti profesorky Aleny Šrámkové z pražské Fakulty architektury ČVUT. Problematice revitalizace a obnovy historických staveb jsme se mimo jiné věnovali také na příkladu studie brněnské Vaňkovky (článek naleznete zde), další související články publikované v této rubrice naleznete zde a zde a také zde. Naše dnešní architektonické zastavení bude na pražském Břevnově, kde před třemi lety vzniklo Sdružení Tejnka. To založila skupina sousedů právě z pražského Břevnova s posláním udržet jedinečný ráz této "vesnice ve městě" a přispívat k jejímu zvelebení. Historie Někdejší osada Tejnka se nachází na trase poutní cesty mezi pražskou Loretou a klášterem v Hájku. V osmdesátých letech tu byla vyhlášena stavební uzávěra a celou čtvrť měly zbourat buldozery. Dnes zdejší obyvatelé své domky opravují a její celkový ráz zůstává až na výjimky zachován. Čtvrť, která před sebou neměla žádnou budoucnost, začíná pomalu objevovat svoji minulost. "Poprvé jsme se sešli v květnu roku 2000. Od té doby se snažíme, aby na sebe naše čtvrť, kterou kdysi vedla slavná poutní cesta, vzala pěknější podobu. Usilujeme o zpříjemnění této lokality nejen pro místní obyvatele, ale také pro pěší turisty či výletníky na kole. A rádi bychom povzbudili k účasti na životě čtvrti další usedlíky a příznivce starého Břevnova," říkají zakladatelé občanského sdružení. "Nejstarší jádro osídlení Břevnova musíme hledat v osadě Tejnka. Toto území je nezbytné respektovat, zachovat a chránit jako doklad historického vývoje. Jeho význam se násobí umístěním, neboť společně s areálem Břevnovského kláštera vytváří nástupní předpolí k Pražskému hradu od západu." (Z návrhu vyhlášení Památkové zóny Břevnov, Pražský ústav památkové péče, 1995). Předmětem ochrany v památkové zóně jsou "uliční interiéry s povrchy komunikací a zejména historická dlažba" či "parkové a zahradní plochy a prvky, tvořící součást krajinného celku nebo historického prostředí. Jádro osady Tejnka pochází z 18. století, kdy se zde po zřízení panského pivovaru a proměny vrchnostenského dvorce na zájezdní hostinec rozvíjí domkářská zástavba, na níž plynule navazuje raně klasicistní zástavba v první polovině 19. století. Osada Tejnka patří k nejstaršímu jádru osídlení vsi Břevnova. Svým založením, urbanistickou skladbou ve specifické terénní situaci i charakterem zástavby je dokladem dochovaného celku příměstského osídlení předindustriálního i raně industriálního období." (Z dopisu Státního památkového ústavu na adresu Sdružení Tejnka, 2001). Koncepce oživení Mnoho prostoru pro vytvoření odpočinkových zón, dětských hřišť a podobných prvků typických pro obytnou ulici zde není. Jedná se spíše o smysluplné zpomalení rychlosti projíždějících aut, vytvoření dostatečného, maximálně možného počtu parkovacích stání, zachování výjezdů a vjezdů na pozemek a jejich zvýraznění, ochranu chodců u vstupů do domů. Do návrhu je zapojena rovněž obnova a připomenutí kapliček lemujících historickou poutní cestu. Jediná dvě místa, která poskytují prostor pro "okrašlovací" úpravy, jsou na křižovatce s uličkou Nad Tejnkou (na východním konci upravovaného úseku) a dále v místě přirozeného rozšíření a napojení na uličku U dvora. Na místě prvním bývala studna, proto je zde navrženo sezení s pítkem, na místě druhém je navrženo rozšíření, které rovněž umožní instalaci sezení a zeleně. Ulice je podle generelu zpracovaného Doc. Ing. arch. Janem Mužíkem z ČVUT zapojena do plánované pěší stezky napříč starým Břevnovem a s tím její přeměna na ulici obytnou bezezbytku koresponduje. Oproti původnímu návrhu je však navrženo odklonění cyklistické stezky do ulice Nad Tejnkou, protože smíšený pěší a cyklistický provoz za účasti automobilů je v ulici Za Strahovem nemyslitelný. Obytná ulice Nás ale bude zajímat koncept architektonické studie, kterou pro sdružení vypracoval architekt Petr Husák. Po domluvě s radnicí Prahy 6 se Sdružení Tejnka rozhodlo zmapovat představy zdejších usedlíků a vytvořit podle nich architektonickou studii. Podstatou projektu je zapojit místní obyvatele do diskuse o budoucí podobě území, ve kterém žijí, a prosadit uskutečnění návrhu, který z této diskuse vzejde. Termín obytná ulice nelze v případě návrhu zklidnění dopravy v ulici Za Strahovem brát doslova. Jedná se o ulici, či spíše uličku, velmi specifickou. Ať už jde o různorodost zástavby - od malých činžáků přes rodinné vilky až po staré "chaloupky" - nebo měřítko či umístění v rámci širších urbanistických vztahů. Svými rozměry nesplňuje tato ulička snad žádný ze soudobých požadavků na moderní ulici. Termín obytná ulice proto v tomto případě musíme chápat přeneseně, spíše ve smyslu zklidnění dopravy a přirozené symbiózy pěších a automobilů, a v rámci možností daných právě místním měřítkem a prostorovou konfigurací. Architektonické řešení Architektonický návrh je založen na koncepci provázání nového se starým; staré nemusí být nevyhnutelně zavrženo jako nevyhovující, ale lze ho použít v nových souvislostech. Navrženo je využití stávající dlažby (kočičí hlavy) jako šperku a odkazu na historii, v kombinaci se dvěma druhy nové kamenné dlažby (štípaná žula). Jedná se o vyznačení parkovacích stání a o příčné pruhy a kruhy okolo kanálů, patníků či sloupů veřejného osvětlení. Pro sloupky u vstupů se předpokládá originální design, odpovídající tradici lokality. Příčné členění dlažby ulice má sloužit optickému rozšíření silnice a vytvoření překážek (spíše optických) pro automobily. Takové řešení nepovede ke zvýšení hlučnosti, které je typické pro klasické příčné prahy. Sloupy veřejného osvětlení jsou posunuty od zdí směrem do ulice a v některých případech zaujímají funkci ochranných sloupků. Obdobná kultivace povrchu dlažby a parteru se předpokládá v ulici U dvora, která je neprůjezdná a slouží pouze pro pěší provoz. Zmíněná ulice je organickou součástí někdejší osady Tejnka. Stávající kaplička (přibližně v polovině řešeného úseku) je zvýrazněna pou