Architektura za posledních 10 let lV.

Japonská architektura se v současné době pohybuje na světové špičce. Po dlouhém období ekonomického vzestupu a tvůrčí koexistence dvou generací architektů dosáhla japonská architektura této pozice na světové scéně na konci osmdesátých let. Ovlivňována oběma tradicemi – vlastní i tzv. západní – skýtá našemu oku nejedno překvapení. Filozofické aspekty obou tradičních japonských náboženství - šintoismu a buddhismu daly vzniknout budovám, které akcentují přírodní prvky (voda, vítr, vzduch, světlo) v jejich nejzákladnější podobě a svérázným způsobem je integrují do své struktury. Nejznámější jsou Věž větrů v Jokohamě (její vnější prosklenou fasádu tvoří světelné zdroje rozsvěcující se v reakci na směr a sílu větru) a Chrám na vodě na ostrově Hokkaidó, stavba, jejíž podstatnou část tvoří voda a světlo a která není ani zcela zastřešena, nebo buddhistický chrám na ostrově Awaji, jehož hlavní část je situována pod úrovní hladiny jezera. Všechny tři mají jeden společný rys - kombinují moderní technologie a pokorné japonské vidění člověka a přírody. Tyto i mnohé další stavby z konce osmdesátých let ovlivnily limity současné světové architektury a přispěly kromě jiných vlivů k návratu k jednoduchosti v podobě vlny tzv. minimalismu v devadesátých letech. Zatímco euroamerická jednoduchost byla vždy spíš funkční či funkcionalistická, japonský pojem prostoty a jednoduchosti obsahuje vždy i určitou mystičnost či religiózní tón. Zahrnuje i prvky pro svou obyčejnost či prostotu méně viditelné až neviditelné a dává jim hlavní slovo. Není náhoda, že v hustě osídleném Japonsku v domcích tak drobných, že panelákové králíkárny jsou proti nim královskými prostory, bývá i v těchto stísněných podmínkách jedna malinká místnost (tokonoma) vyhrazena pouze pro meditace. Není v ní vůbec nic, jen bílá zeď, podlaha a čerstvé květiny. Po vizuálních orgiích v designu a umění 70. a 80. let znamenalo objevení takového pohledu velký přínos. Stejně jako na konci 19. a počátku 20. století ovlivňovalo japonské malířství Evropu a vlilo krev do žil moderního umění, má i dnes vzájemné ovlivňování a mísení názorů akcelerační účinky. V tvorbě japonského architekta Shigeru Bana se setkávají oba světy, euroamerický i východní. Narodil se v Tokiu, architekturu studoval v Los Angeles a New Yorku. V roce 1982 se vrátil do Tokia, kde se v polovině 80. let také osamostatnil a založil vlastní praxi. Ve své sérii nazvané podle kalifornského programu z padesátých let „Case Study“ se zabývá projektem jednoduchých rodinných domů s velkou variabilitou a malými stavebními náklady. Některé z těchto domů se také realizovaly. Architektovi přitom nahrál fakt, že japonské nároky na tepelnou izolaci domů jsou mizivé. Představím vám jeden z nich, pojmenovaný Wall-less House (Dům beze stěn). Kromě malých nároků na tepelnou izolaci byla dalším určujícím faktorem na japonské poměry velká rozloha pozemku, který se nachází v horách poblíž Nagana, na svažitém terénu, nikoliv v hustě zalidněné nížině. Umožnilo to dům maximálně otevřít do krajiny. Dispozice domu vychází z tradičního japonského půdorysu: je celistvý, je to vlastně jeden jediný nevelký obytný prostor, z kterého v případě potřeby soukromí vydělíte koupelnu a ložnici více či méně průsvitnými posuvnými stěnami. Shigeru Ban využil tohoto principu a zrušil nejen vnitřní příčky, ale i vnější stěny, a nahradil je systémem lehkých posuvných panelů ze skla, nebo v případě koupelny ze dřeva. Panely můžete nechat na obvodu, předělit jimi vnitřní prostor nebo stáhnout do jednoho sloupce. Dům má vlastně jen podlahu a strop. Jako byste ohnuli bílou obří čtvrtku papíru, nechali v ní dva a půl metru výšky, ohyb umístili zády ke svahu a volný výhled beze stěn otevřeli přes terasy do lesnaté krajiny a do údolí. Strop, terasa i podlaha jsou bílé, minimum nábytku, jednoduchá kuchyňská deska trčí do prostoru. Terasa je po stranách domu před sluncem krytá markýzami z bílého plátna. Možná se vám zdá život v domě „beze stěn“ absurdní, ale lesnatý svažitý terén sám poskytuje v domě dostatečný pocit soukromí. Díky proporci mezi plochou podlahy a výškou stropu působí vnitřní prostor překvapivě útulně a „bezpečně“, ač je maximálně otevřený. Panoramatický třístranný výhled do údolí vám pak poskytne nečekané kvality. Pokud jste navštívili před třemi lety Expo 2000 v Hannoveru, možná si budete pamatovat na výrazný japonský pavilon. Jeho tvůrcem byl také Shigeru Ban. Účast na tak reprezentativní akci je pro architekta poctou a hlavně výrazem uznání jeho práce a jeho přínosu. -Mgr. A. Šárka Sedláčková- autorka se zabývá návrhy interiérů