…říkají možná trochu nadneseně Angličané. Ne každý má to štěstí, že se může procházet rozlehlými chodbami vlastního sídla a z hradní věže se rozhlížet po krajině. Pavel Orna z šlechtického rodu nepochází a ani si nekoupil nevyužívanou hradní zříceninu. Dětský sen si splnil tím nejpozoruhodnějším způsobem. Zakoupil rozlehlý pozemek a na něm postavil vlastní variaci na středověký hrad. Sídlo obklopil vodním příkopem a zahradou s rybníčky a převážně dřevěnými stavbami lidové architektury. V hradě však nebydlí, naplnil ho totiž nejen středověkými replikami, ale z větší části tyto prostory věnoval své dlouholeté sbírce výrobků charakterizujících lidové bydlení v poslední čtvrtině 19. a na počátku 20. století v nejrůznějších regionech Čech, Moravy i Slovenska.

Na počátku„Na počátku byla hromada odpadu ze starých staveb,“ říká Pavel Orna – majitel a autor celého projektu. Vlastní totiž investorskou firmu, která restauruje historické objekty. Na louce ležely cihly, kameny, ba i staré dřevěné trámy nejčastěji ze špýcharů tak 120 let starých. A tu ho náhle napadlo postavit si z těch zbytků bývalé selské slávy něco jako větší rytířskou tvrz a od nápadu už nebylo daleko k realizaci. Navíc se mu všude možně hromadila téměř třicetiletá sbírka dávných selských atributů. Pavel Orna se tedy pustil do stavby, kterou chápal nejen jako hru na pohádku, ale také jako schránku na rozsáhlou sbírku.

SkanzenVedle hradu začal v jeho bezprostřední blízkosti budovat soubor lidových staveb. Dnes v Červeném Újezdě stojí pozoruhodné muzeum, které čítá 45 stavení včetně hradu. Najdeme zde větrný mlýn, komínovou sušárnu chmele, holubníky, vinné sklepy, seníky, stáje pro kozu, ovce, krávy – mimochodem velmi odolný belgický skot, který najdeme na pastvě i na sněhu. Také studny nejrůznějšího typu, staré sáně na dřevo, špejchar, šindelářskou dílnu, bačovu salaš a sýrárnu. Nechybí ani úly, kovárna, řeznictví, Boží muka, dřevěná kaplička se střechou až k zemi krytou šindelem – místo oltáře prostý dřevěný kříž a pod ním polička a na ní džbánek s kyticí květů, seník na seno, udírna, rybárna se zahradním krbem. Skanzenem se prochází po cestičce z dřevěných latí, přechází se rybníčky po dřevěných můstcích a všude to kejhá, protože cestu kříží kachny a husy.

U každého objektu najdeme popisek, odkud byla pořízena kopie či převezený originál. Takže s původem staveb je to tak 50 na 50. Tedy polovina jsou autentické stavby rozebrané a znovu postavené. Na nich se vlastně řemeslníci učili staré postupy stavby, které také dodrželi při výstavbě hradu. Nejcennější starobylost bychom našli ve špýcharu, jsou v něm trámy staré 450 let.

Zahrada Pavel Orna měl dědečka zahradníka a na jeho ovocný sad vzpomíná léta. Lásku k rostlinám a dřevinám má pod kůží, a tak svou stavbu doplnil unikátním arboretem, které je zpřístupněné veřejnosti rovněž po celý rok. Najdeme zde na 14 hektarech 4.500 druhů dřevin, rostlin a květin. Vzácnější druhy jsou opatřeny cedulkami s botanickými názvy. Sám zahradu projektoval a také na ní pracuje. Podařilo se mu přirozeně skloubit skanzenové stavby s upravenou zahradou. Prostě jedno vyrůstá z druhého. V letních měsících pak ožívají jednotlivé stavby nejen ukázkami řemesel v přírodním prostředí, ale také se zde dá posedět u rožněné ryby v rybářské chýši či ve vinném sklípku nad sklenkou vína. V budoucnosti se celý zahradní areál ještě rozšíří o tzv. Mokřady, kde bude představena ukázka původní české krajiny 19. století.

Stavební prvky„Když se mi povedlo získat stavební materiál z konce 19. století, rozhodl jsem se, že se pokusím dodržet stavební techniku této doby,“ říká Pavel Orna. Nejde tedy jen o pohádkovou fantazii, ale majitel a stavitel se snažil vrátit do tzv. období historismu, kdy se napodobovaly historické slohy pod názvem pseudogotika, pseudorenesance či pseudobaroko. Na hradě najdeme všechny tyto prvky. Gotické pavláčky a okna, renesanční trámové malované stromy a stěny zdobené sgrafity – mimochodem v laškovném stylu se zde doslova vyřádili studenti pražské AVU. Vnější malby stejně jako kaple napodobující kapli Sv. Kříže na Karlštejně a repliky obrazů Mistra Theodorika či Mistra Vyšebrodského jsou pojaty velmi volně v jiných barevných kombinacích a občas s nadsázkou, aby každý viděl, že jde pouze o hru.

Zajímavosti některých součástí stavbyNa hradě stejně jako v středověké krčmě, která je součástí areálu a kde se podává staročeská krmě, najdeme repliky renesančních dlaždic na podlaze a kopie renesančních, plně funkčních kamen. Pavel Orna objevil nedaleko Červeného Újezda malou soukromou cihelnu, a tak dlouho seděli s cihlářem nad hlínou a pecí, až vytvořili to, co potřebovali.

Další problém, který musel pan Orna řešit, bylo restaurování malovaného selského nábytku. I do této činnosti se zakousl sám. Jako knižní grafik měl k této výtvarně řemeslné oblasti blízko. Běžné restaurátorské postupy mu nevyhovovaly, a tak hledal tak dlouho, až vytvořil vlastní prostředek, kterým smívá pozdější přemalby. Vymyslel také vlastní nátěry, kterými natírá stěny, podlahy, dřevo, aby vytvořil zdání jisté patiny, matovosti.

Sběratelská vášeňNové exponáty získává Pavel Orna nejčastěji výměnou s dalšími sběrateli, pokud se jedná o originály. Repliky často vytváří i jen podle popisů, tak zde můžete například spatřit skutečnou raritu – třicetiranný kanón, který vymyslel Leonardo da Vinci, ale nikdy nebyl realizován. Jde o jakéhosi předchůdce kaťuše neboli rychlopalného děla, deset hlavní pálí najednou a rychle za sebou vystřelí třikrát.

Hrad Červený Újezd je nejen pohádkovou fantazií, hrou s historií a sbírkou exponátů českého venkova posledních dvou století, ale také se snaží oživit vztah k předkům a vyznává se z obdivu k jejich preciznosti a dokonale odvedené řemeslné práci.

-daš-Foto: šum