Návrh budovy nového ústředí ČSOB, o káterém jsme podrobně psali ve včerejším článku, vytvořil architekt Josef Pleskot se svým týmem z Atelieru AP. Do projektování bankovní budovy se mu původně vůbec nechtělo. "Nesouhlasím s tím, jaké si banky staví budovy, a nelíbí se mi ani kultura našich bankovních domů. Obvykle se jedná o okázalá sídla ukazující bohatství a rozmařilost. Do takové práce jsem se nikdy nechtěl zapojit. Když jsem si ale přečetl zadání od ČSOB, připadalo mi úplně jiné, podněcující a zajímavé," říká. Jak hodnotíte místo, které banka pro své sídlo vybrala? To patří k zajímavým momentům projektu. Banka podle mého názoru vybrala uvážlivě a dokonce bych řekl nadčasově. Sleduje trend, který obecně visí ve vzduchu a čeká všechny velké firmy roztroušené v centrech velkých měst – spojit se pod jednou střechou v místech z centra lehce dostupných, ale ne už v něm samotném. Tato místa jsou zajímavá právě tím, že kromě výborné dopravní obslužnosti (v Praze například metrem) mají ještě stále dobrou kvalitu krajinného přírodního prostředí. Pokud vím, k podobnému činu se žádná instituce takovéhoto věhlasu, jako ČSOB, ještě neodhodlala. Podaří se budovu zasadit do krajiny tak, aby nebyla takříkajíc "pěstí na oko"? Já doufám, že jsme na dobré cestě, aby se to podařilo. Je to ovšem budova neskutečně veliká, objekt, který se skoro ani nedá nazvat domem, spíše ohromným komplexem budov. Jen pro představu uveďme, že zabírá území odpovídající asi dvěma blokům domů v Praze na Vinohradech. Myslím ale, že se i v těchto rozměrech podařilo vytvořit přívětivou tvář budovy, o což vedení banky především usilovalo. Problémem takto velké a záměrně komprimované budovy je její hloubka, která může bránit kontaktům člověka s venkovním prostředím. Navrhli jsme podle přání banky budovu pavilónovou s maximálním využitím kvalit terénu, avšak takovou, kde nejsou jednotlivé pavilony roztroušeny, ale jsou naopak jakoby srostlé. Mezi těmito "srůsty" pak vznikají meziprostory – zářezy, které jsou součástí koncepce, a ty právě zprostředkovávají intenzivní vztah k okolí. Šlo nám o to, aby člověk, který v budově pracuje, nebo do ní vstoupí, neměl pocit "ztracené duše kdesi v hloubce katakomb vnitrobloků". Měl by mít kontakt s okolím a zároveň neztratit pocit sounáležitosti s institucí, pro kterou pracuje. Všechny tyto atributy se v budově utkávají a v jejich vzájemném vyvažování je práce na návrhu velice zajímavá. Zdroj: ČSOB