Objekt působí velmi příjemně, citlivá rekonstrukce podle projektu architekta Václava Jankovce zachovala jeho původní starobylý ráz, ale současně umožnila využití podle současných představ a požadavků investora, nesporně je tu zřejmě patrný také genius loci. „Původně zde stál statek, kterému se říkalo U Jáchů, a tvořila ho obytná budova, položená podél silnice, kolmo k ní pak stály hospodářské budovy,“ říká starostka obce Helena Sosnová a pokračuje: „Objekt byl ve velmi špatném stavu, hodně zdevastovaný, majitel ho chtěl prodat, ale nenašel se žádný zájemce. A vzhledem k tomu, že se dům nachází ve středu obce, začali jsme uvažovat o koupi.“

Společenská místnost byla vybudovaná za přispění dotace Ministerstva pro místní rozvoj, programu pro děti a mládež. Nyní slouží jako víceúčelový prostor především pro děti, ale současně i pro aktivity ostatních obyvatel obce. „Sál byl nazván Devět králů podle Kamenného kruhového areálu z mladší doby bronzové a znovu z keltské doby, který byl odkryt v katastru obce směrem na Vodňany. Jedná se o stavbu takzvané sociokultovní architektury. Obecně jsou těmto stavbám připisovány významy a funkce sakrální, společenské, dále organizační, ekonomické a v neposlední řadě i informační. A to byl takový první impuls, jak toto místo využívat,“ vysvětluje starostka. „Když byl v roce 2004 prováděn v místě naleziště archeologický výzkum, s dětmi jsme naměřili vzdálenosti kamenů, které se v něm nacházejí, jak byly vzájemně uloženy, pak jsme vybrali podobné, jen menší, a uložili je stejně v poměru 4:3 v prostoru před centrem. Pak už následovaly další akce, každý rok jsem se snažila napsat s dětmi program, abychom vše zcela dokončili, včetně jeviště, které tam je.“

Součástí objektu je i infocentrum, které je v provozu především v turistické sezoně, jeho služby však lze využít po domluvě po celý rok.

Klenby vzal vítr

Celá původní obytná část objektu byla zbourána, místo ní byla postavena dřevěná pergola, která venkovní prostor opticky odděluje od silnice. Hospodářské budovy měly klenuté stropy, které měly zůstat zachovány, bylo s nimi počítáno i v projektu. „V době, kdy probíhala rekonstrukce, však přišla vichřice a jedno z polí klenby se zřítilo,“ pokračuje starostka obce, „tím došlo k narušení statiky stropu, a ten musel být celý stržen. Upomínkou na tuto myšlenku je teď v místnosti pouze podlaha z takzvaných půdovek, kterou jsem tam chtěla, aby korespondovala s klenbami.“ Z původní stavby tedy zůstaly jen obvodové zdi, klenby nahradil velmi pěkný trámový strop, celkový vzhled zajímavě ozvláštňují i vysoká okna, která opticky spojují interiér sálu s venkovním prostorem. Zcela nová je pouze přední část objektu se zděným zádveřím a sociálním zázemím.

Když obec žije

„Objekt je od svého dokončení využíván velmi často, počínaje jarem tam pořádáme v březnu vítání občánků, pak na keltskou oslavu svátku Beltine navazuje stavění májky, na konci školního roku se loučíme s dětmi, které končí docházku v mateřské škole, a také s těmi, které vycházejí z deváté třídy místní školy, dětské kroužky zde mají svá vystoupení,“ vypočítává Helena Sosnová.

„Spolupracujeme s Jihočeskou komorní filharmonií a s konzervatoří v Českých Budějovicích, její studenti připravují pravidelně pro naše děti ze základní školy výchovná představení. Všichni si chválí, že místnost má výbornou akustiku. Pod záštitou infocentra zde pořádáme v létě různé kulturní akce, letos to byl například společný koncert právě Jihočeské filharmonie a hudební skupiny Nezmaři. Scházíme se i na Loučení s létem, na podzim jsme letos využili i venkovní pódium, kde hrály děti svá přestavení v rámci Martinských slavností. A vše vyvrcholí na konci roku, kdy tu zahajujeme advent krátkým dětským programem. Koná se tu také tradiční prodejní výstava adventních věnců a další výzdoby pro vánoční období, vše je vyrobeno dětmi, získané peníze se pak využijí na činnost kroužků. Na Štědrý den odpoledne se v sále koná Vánoční koncert Gloria in excelsis Deo, koledy zde zahrají a zazpívají Dívčí komorní sbor a Cehničtí hudci. Celý program trvá asi hodinu, a zájem je mnohem větší než kapacita sálu, dáváme proto ven reproduktory, aby slyšeli i ti, kteří se dovnitř už nevešli.“

Kromě jmenovaných společných akcí mohou místní obyvatelé prostor využívat také k privátním akcím, schází se zde mládež, lidé tu pořádají menší soukromé oslavy a podobně. „Jsem také předsedkyně Svazku obcí Dolního Pootaví, tak tam budeme mít valnou hromadu svazku, prostor je jak velikostí, tak uspořádáním vhodný pro mnoho různorodých akcí. Letos se nám osvědčilo využívat areál ke kulturním akcím, příští rok bychom to chtěli zopakovat, aby vešly do podvědomí a abychom tak ten prostor tady, i obec propagovali. Budeme se snažit vybírat kvalitní akce, abychom se trochu odlišili od klasických venkovských zábav, ale aby k nám lidé také chodili a líbilo se jim tu,“ pokračuje starostka.

Vztah k historii je měřítkem dneška

Obec chce ve své společenské činnosti navázat i na svou bohatou historii. Její název je zmiňován asi od 13. století, podle starých pramenů však byla založena již v období mezi 9. až 11. stoletím na Zemské stezce. To mělo vliv na rozvoj osady, v roce 1540 povýšila obec na městečko se vším, co k tomu patří – dostala vlastní znak, pečeť, právo vařit pivo a mohla dvakrát do roka pořádat trhy. Velkou budoucnost obce zmařila třicetiletá válka a ničivý velký požár, poté už Cehnice nikdy nedosáhly své původní rozlohy, ani svého významu. Jsou známé i těžbou lignitu, horníci zde pracovali od roku 1847, důl byl zavřen v roce 1917.

Obec nese otisk i samého císaře Františka Josefa I., neboť se zde v roce 1904 konaly manévry císařského vojska, jichž se zúčastnil. V současné době se obec snaží zmapovat také činnost místních občanů v uplynulých obdobích. „Bývali tu ochotníci i divadlo, obec byla také spjata s cirkusy – kdysi na ně měla nějakou vazbu každá druhá rodina – mnoho místních muzikantů jezdilo za prací k slavným cirkusům do celého světa. V letošním roce se uskutečnilo na toto téma setkání publicisty pana Chmelíka, který se zajímá o historii obcí a vydává o nich knihy, s místními pamětníky. Lidé nosí spoustu fotografií a jiných připomínek. Další setkání se týkalo působení ochotnického souboru, který tu také býval, našly se i původní kulisy, to vše by pak mělo být zpracováno v knize,“ uzavírá Helena Sosnová.

-Dana D. Daňková-Foto: Dana D. Daňková, archiv obce