Ovšem orientace v tomto oboru je z mnoha příčin obtížnější než v architektuře, základní znaky nejsou často dostatečně výrazné, ať už díky menšímu prostoru nebo možnostem využití materiálů a podobně. Z nejstaršího, románského, stylu se z nábytku dochovala sice jen torza, s určitostí však víme, že do základního vybavení místností patřily spíše výrazně rustikální lavice, velké pohodlné židle a masivní stoly.
Nadcházející gotika změnila nejen přístup k architektuře, ale i nábytek. Zůstaly velké bytelné stoly a pohodlné židle s opěrkami pro ruce, pro ukládání věcí se brzy rozšířily truhly nejrůznějších velikostí, zdobené malbou či reliéfní řezbou. Uvnitř byly podle potřeby kvůli přehlednosti rozčleněny do větších či menších přihrádek, bylo možné je také zamykat. Na konci gotického období je doplnily skříně, vzhledově a stylem blízké truhlám.
Další umělecký styl, renesance, rozvíjel civilní stavby, přirozeně tedy vzrostla potřeba jejich vybavení, ať už z důvodů estetických, tak i funkčních. Mezi nové druhy nábytku se kromě seslí, truhel a skříní zařadily také nové druhy křesel, menší stolky, a třeba i postele s baldachýnem, který neměl jen funkci okrasnou, důležité bylo i zajistit 
tepelnou pohodu uživatele. Ve zdobení se rozšířily intarzie. Nepříliš obvyklé bylo ozdobné kování a polstrování sedacího nábytku kůží.
S jídlem roste chuť – v druzích nábytku i zdobení
Bohatá zdobnost a výstavnost barokní architektury se stejnou měrou, ale možná i výrazněji, projevila i v nábytkářské tvorbě, i díky tomu se baroko stalo jedním z nejvýznamnějších uměleckých období v nábytkářství. Kontrasty, zaoblené linie či výrazné vzory zdobí dodnes dochované postele, židle, křesla, novinkou byly v té době psací stoly či masivní komody. Často využívanými prvky výzdoby byly intarzie, velké kování, vykládání perletí a slonovinou a čalounění. Jako povrchová úprava jsou používány leštěné politury. Na konci tohoto období vnese do baroka určitou umírněnost klasicismus s přídomkem barokní, první období tohoto nového stylu.
Následující rokoko ustupuje od dramatičnosti tvarů i vzorů, ale stále upřednostňuje a dále rozvíjí bohatou jemnou řezbu v ploše i v zakončení, oblíbené jsou přírodní motivy. Nově se objevuje prosklená vitrína. Protože tento styl dbá na velký výtvarný účinek, v hojné míře využívá i dekorování, například polychromii a bílé laky.
Po rokoku přichází již plně ke slovu klasicismus, jenž má na počátku v oblibě antické prvky – meandry, zdobení hlavic řeckých sloupů, karyatidy a podobně. Další klasicistní období, empír, využívá na nábytku motivy hlav a tlap šelem či motivy egyptských bohů, vše s bohatým zlacením. V tomto období obohatil výčet mobiliáře, který se v interiérech vyskytoval, vysoký štíhlý prádelník s větším počtem zásuvek, nazývaný šifonér, a dále sekretář s výklopnou deskou. V posledním období klasicismu, takzvaném biedermeieru, městském stylu, který se nejvýrazněji prosadil v širokém spektru domácností, se nábytek přizpůsobuje konstrukcí i tvarem každodennímu používání. Přetrvávají oblé tvary, vysoké měkké čalounění, velkou oblibu v tomto období získaly různé skleníky na sváteční nádobí, a kávové stolky s křesílky.
Nábytek ve víru stylů
Na konci 19. století se i v interiérech mísí jednotlivé styly, výroba nábytku se zjednodušuje, aby výrobci pokryli poptávku většího počtu zájemců, ovšem mobiliář si stále zachovává bohatou zdobnost, významným plusem je výborné řemeslné zpracování. Velmi oblíbený je secesní nábytek, naopak málo se v této oblasti prosadil kubismus, v tomto případě jde spíše o sedací nábytek. Ač měl kubismus krátkého trvání, vychází z něj však další umělecké směry – art deco, modernismus i funkcionalismus. Pokud jde o materiály, k tradičnímu dřevu a textilu se přidává chrom, kámen a kůže. Po dlouhých obdobích zdobeného, masivního a na prostor náročného nábytku se v této době začíná prosazovat minimalismus – střídmé a tvarově jednoduché kusy nábytku s mírným zdobením a současně pouze v nejnutnějším množství. Tento směr se v určitých variantách uplatňuje i dnes. Poskytuje možnost zařídit interiér nadčasově a současně vzdušně, je také možné využít při vybavení interiéru i prvky z jakéhokoli historického stylu. A to buď přímo historické kusy, nebo jen jejich repliky. Pokud vás přece jen lákají extravagance či módní výstřelky, využijte je pouze v doplňcích či detailech.
-Dana D. Daňková-
Foto: www.profimedia.cz