Mezi ulicemi Janáčkovou, Pobialovou a Stodolní v centru Ostravy najdeme prodejnu Bauhaus a vedle ní velkou plochu obkrouženou neprůhledným plotem z vlnitého plechu, za nímž pomrkává svýma smutnýma očima - okny zajímavá stavba – pseudorománská komolá věž s dřevěnou helmicí. Můžeme vytušit, že tam nestojí sama jen tak opuštěná, ale že se kolem ní rozkládají i další objekty. Jde o historicky cenný soubor staveb, sloužících až do roku 1965 jako ostravská jatka.

O osudu další špatně spravované památky si přečtěte v článku Chátrající památky: Bude z nádraží Vyšehrad obchoďák?

Jak postavit krásná jatka?

Na přelomu 19.-20. století procházela Moravská Ostrava rychlou proměnou, k modernizaci také patřila výstavba jatek, která byla zadaná firmě Mihatsch a Ulrich. Ta se rozhodla, že postaví komplex budov, který bude nejen vyhovovat provozu stále se zvětšujícího průmyslového města, ale bude napohled i krásný.

Počátky jatek byly velmi skromné. V roce 1881 byla přestavěna stáj stávajícího hostince na jatka a u nich byla postavena nadzemní lednice. Stavební rozmach přišel až v roce 1890, kdy pod vedením inženýra Johanna Langthalera začaly vyrůstat nejen funkční, ale i esteticky zajímavé stavby. Stávající chladírna byla stržena a nahrazena novou s 21 boxy na maso, dále vznikaly nové chlévy pro prasata, skot a drobný dobytek, sklady a porážka skotu.

Chladírna ve věži

Na staveništi se pilně pracovalo až do roku 1901, kdy vyrostla v pořadí již třetí chladírna – ta se stala ústředním bodem celého komplexu. Dostalo se jí výjimečně architektonického zpracování podle návrhu ostravského architekta Ignaze Felixe. Jako jediná z budov vyrostla chladírna z režných cihel jako věž. První patro skrývalo ochlazovnu vzduchu, v druhém bychom nalezli vodojem a ve třetím podlaží byl kondenzátor vlhkosti. Tak se zrodila princezna zvenku s bohatě utvářenými římsami, ostěním, různotvarými okny a dveřmi připomínající palácovou stavbu románského slohu.

Jenže tady růst komplexu neskončil. V roce 1925-1926 byla jatka rozšířena o nové provozy vybudované podle projektu berlínského architekta Waltera Freseho, při jejich stavbě byl již využíván železobetonový skelet. Dnes v těchto prostorách sídlí velkoprodejna elektrospotřebičů OKAY přístupná z Porážkové ulice a klub Bumerang, do kterého se vchází z ulice Stodolní.

Po druhé světové válce sláva ostravských jatek pomalu pomíjela. Jatka zde fungovala až do poloviny 60. let 20. století, pak se přestěhovala do masokombinátu v Martinově.

Celý areál začal chátrat. Až do počátku 90. let 20. století zde našly útočiště popelářské vozy Technických a zahradnických služeb města Ostravy. Mezitím byla od roku 1987 zařazena věž ledárny mezi památky chráněné státem. V roce 1994 vstoupilo v platnost prohlášení o ochraně dalších cihelných objektů z konce 19. století v bezprostředním okolí věže. Jatka však byla v natolik špatném stavu, že je opustily i Technické služby města Ostravy.

Bauhaus jatka odkoupil, péči však zanedbal

Nakonec byl celý areál v roce 1995 prodán firmě Bauhaus, která si zde chtěla postavit svou velkoprodejnu a slíbila, že zrekonstruuje okolí. Žádné opravy však neproběhly, dokonce v zimě roku 2010 se zbortila historická budova - bývalá porážka skotu. Bohužel v listině o prodeji pozemku chyběly povinnosti týkající se péče o tento historický objekt.

Dnes by město rádo koupilo stará jatka zpět a opravilo je, aby se cenné objekty mohly změnit například v galerii či jiný multikulturní prostor, ale Bauhaus stále s prodejem váhá, zvyšuje své finanční požadavky a areál historických jatek se stává hanbou Ostravy.

Foto: Ostravaci.cz/Boris Renner