Původní město Karviná už v podstatě neexistuje, stalo se obětí intenzivní těžby černého uhlí, ale pro turisty je lákadlem původní historické město Fryštát s empírovým zámkem a velkým anglickým parkem, dnes jedna ze čtvrtí Karviné. Příznivci lázeňství oceňují zase další část Karviné – lázně Darkov, také ukryté v rozsáhlém parku.

Přesto i toto vcelku upravené slezské město má také vady na kráse. Najdeme zde památky doposud vzdorující svému rozkladu, o které se však nikdo nestará.

Fotogalerie

Ten, kdo miluje procházky parkem a přechází z fryštátského zámeckého parku do lázeňského parku Darkova, narazí na torzo Janečkova mlýna přímo na přechodu.

Janečkův mlýn býval výstavným souborem budov

Vznosná pětipatrová budova s podkrovím vyrůstá z bujné vegetace a přivábí pohledy chodců svými stěnami z režných cihel, kamenným rámem rohů zakončených zdobnými koulemi. Ten, komu to nedá, vstoupí na úzký chodník, po levé straně mine vyhořelý dům, z kterého smutně ční k nebi torza komínů, a spatří z křovin probleskující zbytky štukového zdobení hlavní budovy ve stylu doznívající secese.

O osudech dalších zanedbaných památek se dočtete zde:

• Chátrající památky: Bude z nádraží Vyšehrad obchoďák?
• Ostravská jatka aneb město Ostrava versus Bauhaus

Polorozbořená zídka skrývá dvůr a náhon potoka Mlýnky s místem, kde bylo dříve mlýnské kolo. Dnes už těžko uvěříme, že v době své největší slávy zde stál komplex výstavných budov skládající se z mlýna, pily, strojovny a obytného domu.

Původ mlýna sahá do 19. století

Kdy se přesně na Mlýnce zrodil fryštátský mlýn, se přesně neví, snad někdy v první polovině 19. století. Nejprve patřil městu, pak ho zakoupili soukromí majitelé J. Poppek a K. Puff a od nich ho koupil v roce 1849 Karel Fiedler. Ten nechal mlýn přestavět v letech 1859 – 1860, a že šlo asi o významný hospodářský podnik, svědčí i důležité zprávy vážící se k roku 1865. Tehdy při příležitosti hospodářské výstavy v Těšíně byl majitel oceněn za své produkty stříbrnou medailí a mlynář Karel Fiedler se stal starostou Fryštátu. Jeho syn se vedle mlýna staral i o malou vodní elektrárnu.

Před první světovou válkou odkoupilo mlýn město a po válce ho už ale vlastnili manželé Friedlovi, o rok později však vyhořel. Tehdy byl postaven mlýn nový. Nejdůležitější přestavby a přístavby proběhly v roce 1923-1924 pod vedením stavitele Aloize Golasowského, který dal objektům dnešní zajímavou podobu.

Slavné období

Od roku 1932 až do roku 1954 patřil fryštátský mlýn rodině Janečků, a tak dostal tento komplex staveb pojmenování Janečkův mlýn. V době své největší slávy bychom na břehu Mlýnky nalezli objekt mlýna, přilehlé obytné budovy, pilu, dílny, vodní elektrárnu a hospodářskou budovu a samozřejmě mlýnskou strouhu.

Mlýn prošel rukama mnoha majitelů

V roce 1954 vše přešlo do rukou státu. Svému původnímu účelu sloužil jen pět let, pak se změnil v sklady civilní obrany, za několik let tu byla míchárna krmiv, po sametové revoluci se v prostorách mlýna usídlil dokonce depozitář Státního okresního archivu v Karviné. Ale v roce 1992 se zvedla vlna restitucí a také v Karviné byly navráceny majetky původním majitelům.

Rodina Janečkova však mlýn vzápětí prodala. Čas ubíhal jak voda v Mlýnce, majitelé se měnili a stavení se rozpadala, a tak je tomu dodnes. Přestože ruiny Janečkova mlýna patří k pozoruhodným svědkům minulosti a k zdařilým reprezentantům architektonického stylu, stále se nedostaly na listinu kulturních nemovitých památek, přestože o tom památkáři i občané Karviné již řadu let mluví. V poslední době však tyto snahy už ustaly, mlýn je totiž v natolik dezolátním stavu, že nad ním i památkáři zlomili hůl.