Historie zámku v Hnojníku

V okrese Frýdek-Místek, 8 km za Českým Těšínem se rozkládá v malebné krajině se siluetou Těšínských Beskyd obec Hnojník, která získala své jméno snad podle bažinaté půdy s hnijícími rostlinami. V záznamech vratislavského biskupství se poprvé připomíná k roku 1305. Původně zde stávala opevněná tvrz jakéhosi Staška z Hnojníku.

V polovině 16. století vlastnil toto panské sídlo Václav Pelhřim z Třanovic. Stal se hejtmanem knížectví těšínského a chtěl nepříliš výstavnou tvrz pozvednout na reprezentativnější bydlení. Z historických dokumentů se však dozvídáme až o přestavbě z roku 1736, kdy nechal z objektu vybudovat Karel Václav Bees z Chrostiny barokní zámek, ten byl posléze přestavěn empírově vídeňským architektem Josefem Körnhäuselem. A v roce 1897 došlo k další úpravě sídla a o jeho zvýšení o jedno patro. Pod tuto rekonstrukci se podepsal těšínský architekt Ludvík Kametz.

Tak vznikla současná podoba zámku ve stylu rakouského barokního empíru. Po smrti Vilemíny Beesové v roce 1936 se poslední šlechtický majitel zdržoval ve Vídni nebo v Moravské Ostravě a zámek přestal být používán. Za války sídlo převzal do správy Němec H. Klingermann z Berlína, ten tu žil až do roku 1945. V posledním roce války se zde usadilo také německé vojenské velitelství.

O dalších památkách, které volají po záchraně, se dočtete:

Zkáza parku

Původní barokní zámecký park byl založen nejspíše kolem poloviny 18. století a v první polovině 19. století byl rozšířen o krajinářskou část. Krása upravené přírody byla doplněna zahradními plastikami v první polovině 19. století, celkový dojem umocňovaly i dekorativní venkovní vázy a pískovcový jehlancový obelisk, zakončený koulí. Vzácné sochy ani další plastiky v zámku už nenajdeme, byly demontovány z podstavců a pravděpodobně dobře zpeněženy. Neupravený park se změnil v zplanělou pustinu.

Osudy sídla ve 20. století

Válka skončila a začala se psát nepříliš slavná historie zámeckého sídla v Hnojníku. Zámek byl konfiskován podle Benešových dekretů a přešel do správy ONV v Českém Těšíně. Tam však nezůstal dlouho, pečovaly o něj různé národní podniky, ani jednomu však nešlo o pietní péči o historickou památku. O mobiliář se starala Národní kulturní komise. Octl se z větší části v tzv. svozech na jiných zámcích, menší část zůstala k posouzení Slezskému muzeu v Opavě. Historicky cenná knihovna o 750 svazcích byla také odvezena.

Současné osudy Hnojníku

Zdálo se, že po sametové revoluci zámku v Hnojníku nastanou lepší časy, ale opak byl pravdou. Obec mohla v 90. letech 20. století požádat o bezplatný převod do svého vlastnictví, ale bohužel promeškala termín, a tak byl zámek prodán soukromému majiteli. Jenže ten se o objekt nestaral. Čas ubíhal, zámek chátral a majitelé se rychle či pomaleji měnili.

V roce 2010 byl zámek, už zbavený svých zahradních soch a 222 vzrostlých stromů, prodán Španělu Restituto Perea Ruizovi, jednateli ostravské firmy Copersa corporation. Skutečnou majitelkou je však jeho dcera Silvia de Los Angeles Perea Carvajal. Noví majitelé nejprve vzbudili naděje, že zámek dají do pořádku. Jenže skutek utek. Nechali si vypracovat projekty od architektky Barbary Potysz, které však ještě po roce dlužili stovky tisíc korun. Dále si objednali firmu na vyčištění parku, ani zde však s platbou nepospíchali. Noví majitelé pouze park oplotili a více se nestarali.

Národní ústav památkové péče může udělit majitelům za nedodržování péče o kulturní památku pouze pokutu 500 000 Kč, ale to asi s vlastníky zámku v Hnojníku příliš nepohne.