V letech 1913–1932 pak zastával post okresního hejtmana v Tachově. V Tachově se angažoval i mimo své úřední povinnosti. Když zde byla v roce 1922 otevřena lidová zemědělská škola (Landwirtschaftliche Volksbildungsschule), podílel se Franz Guschall na zdejší výuce. Jako zapálený fotbalový fanoušek také finančně podporoval ve dvacátých letech velmi úspěšný tachovský Německý fotbalový klub (DFK Tachau – Deutsches Fussball club Tachau).

POKUD VÁS ZAJÍMAJÍ SLAVNÉ VILY, PŘEČTĚTE SI TAKÉ O:

Potřebný pozemek zakoupil 17. března 1921, narýsování plánu a stavbu dřevěných částí svěřil tesařskému mistru Aloisovi Karlovi z nedalekého Velkého Rapotína (vystavěl například kapli Nejsvětějšího srdce Ježíšova ve Velkém Rapotíně, 1918–1919), zděné základy byly svěřeny zednickému mistru Windischovi z Halže a ke stavbě samé přizval Guschall tachovského stavebního podnikatele Hubela. Postup při stavbě však záhy vyvolal skandál. Nesouhlas ze strany zástupců karlovarského Společenstva stavitelů v obvodu Obchodní a živnostenské komory Cheb (Genossenschaft der Baumeister im Sprengel der Handels- und Gewerbekammer Eger in Karlsbad) byl nejprve ventilován před tachovským městským úřadem, v dubnu 1921 se však Guschall stal terčem kritiky i v sociálně demokratickém periodiku Volkswille. Guschall byl ze strany zmíněného společenstva osočen z obcházení standardního stavebního řízení (o stavební povolení bylo skutečně zažádáno až dodatečně 24. dubna 1921, když byla stavba již v plném proudu) a fušerství na stavbě. I přes veškerou kritiku dokončil Guschall svou novostavbu a začátkem září 1921 zažádal o kolaudaci.

Guschalla

V přízemí domu vznikla předsíň, kuchyně se spíží, dva pokoje s verandou, koupelna a WC. V podkroví byly umístěny tři podkrovní pokoje a místnost pro služku. Guschall se do domu nastěhoval s manželkou Terezií a dospívající dcerou Hedvikou. JUDr. Franz Guschall skončil úřední kariéru na tachovském okresním úřadě v roce 1932 a v následujícím roce nechal vilu přepsat na dceru Hedviku. Neodstěhoval se však a penzi trávil v Tachově se svou dcerou. Hedvika dům vlastnila až do konce války. V říjnu 1945 připadl dům pod národní správu, posléze byl ale i tento majetek konfiskován podle dekretu č. 108/1945 Sb. Hedviku Guschallovou potkal stejný osud, jako ostatní německé obyvatelstvo Tachova, byla vysídlena. Roku 1951 rozhodnutím Krajského národního výboru v Plzni přešel dům do vlastnictví manželů Václava Pecky a Antonie Peckové.

Zajímavá architektura ve stylu roubeného lidového stavení s moderní vybaveností byla častým jevem zejména v první polovině dvacátého století. I když tato vila není zcela v duchu modernistických zásad (spíše evokuje tradiční postupy), které prezentovali architekti již na začátku dvacátého století, její řešení je vnějškově pozoruhodné. Charakteristické roubení, posazené na kamenné podezdívce z kyklopského lomového kamene, má celou řadu jemných takřka truhlářských detailů, podporujících zejména tektoniku střešní konstrukce. Vstupní hala má rohové dřevěné schodiště (typ anglického domu), po kterém se vstupuje do podkroví se třemi ložnicemi, nebo též do suterénu, ve kterém najdeme početné místnosti se segmentovými cihelnými klenbami. Z haly lze vstoupit do pokoje a kuchyně, z obou místností je dále přístupný salon. Ze vstupní haly je rovněž přístupné sanitární vybavení s odděleným WC a koupelnou. /MW, PU

Převzato z knihy Slavné vily Plzeňského kraje vydané agenturou Foibos. Více na www.slavnevily.cz.