Rathova kauza je všeobecně známá, ale jen pro pořádek si ji připomeňme: Protikorupční policie tehdy zadržela Davida Ratha s úplatkem ve výši 7 milionů korun a středočeský krajský hejtman byl vzápětí obviněn z poškození zájmů Evropské unie, přijetí úplatku za sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky na opravu Buštěhradského zámku. Více než rok se sbíraly důkazy a právě nyní probíhá soudní řízení i s dalšími zainteresovanými v této kauze, například s ředitelem společnosti Konstruktiva Branko, která výběrové řízení „vyhrála“, či s představiteli firmy ML Compet, jež soutěž o získání zakázky organizovala, a s dalšími dodavateli stavebních produktů. O zámku v Buštěhradu toho veřejnost příliš neví a jeho smutný osud se jako by vytratil. Pojďme to napravit.
Předchůdci zámku
Pohádka by mohla začínat: Byl jednou jeden zámek. Jenže tohle není pohádka, ale pravda. Takže byla kdysi jedna tvrz, přesněji řečeno v roce 1371, která patřila zámožnému pražskému rodu Rokycanských, a jmenovala se Buštěhrad. O sedmdesát let později tuto nemovitost získal Jindřich Libštejnský z Kolowrat, a ten příliš nevýstavné stavení změnil v reprezentativnější pozdně gotický hrad. Kateřina Kolowratová se provdala za Zdeňka z Vartemberka, a ten oděl starý hrad v roce 1570 v módní renesanční kabát. Vartemberkové se zde však neusadili, různými majetkovými přesuny zůstával Buštěhrad stále v držení Kolowratů až do roku 1630. Pak se majetku chopil rod sasko-lauenburský. Šlechtické sídlo v Buštěhradu bylo po třicetileté válce značně poničené, a tak Anna Marie Františka, jinak také velkovévodkyně toskánská, nechala nedaleko zchátralé stavby postavit barokní zámek.
O slavných stavbách jsme už psali:
- Pivovar v Sedlci je snad už zachráněn
- Zato zámek v Sedlci je Schwarzenbergova ostuda
- Slavné domy - vila Josefa Mareše
Původní hrad díky rozebírání jeho kamene na novou stavbu zcela zanikl, i když půjdeme-li dnes Buštěhradem po naučné stezce, s překvapením zjistíme, že jeho zbytky jsou zakomponované do rodinných domků.
Buštěhradský zámek
Zámek Bustěhrad
Výstavba rozsáhlého sídla byla zadána pražskému staviteli Jindřichu Klingenleitnerovi a ten spolupracoval na jeho projektu s nejvýznamnějšími architekty této doby – v letech 1747-1748 s Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a v letech 1751-1753 s Anselmem Luragem. Jejich přičiněním vznikla stavba tvaru písmene U se středním nejdelším křídlem. Díky tomu, že zámek stojí na jihovýchodním okraji města na hraně prudkého srázu, působí i monumentálně a stal se zajímavým kompozičním prvkem krajiny.
Původně šlo o barokní patrovou podélnou stavbu s věží, k níž z jihu a východu přiléhaly hospodářské budovy poplužního dvora a zahrada, později byl svažitý terén přeměněn v park. Postranní křídla k zámku nechal přistavět ve střízlivém klasicistním stylu až velkovévoda Leopold Toskánský. V levém traktu pak vybudoval zámeckou kapli Nejsvětější Trojice, později změněnou ve farní kostel Povýšení svatého Kříže.
Stopy slavné minulosti
Některý zámek hostil princezny, jiný měl tu smůlu, že býval využíván jen jako správní sídlo úředníků zemědělského dvora. Jsou však místa, po nichž kráčela historie.
K nim náleží i zámek v Buštěhradu. V době Velké francouzské revoluce zde nalezli útočiště trapisté z francouzského kláštera Bellafontaine a krátkodobě i dcera popraveného královského páru Ludvíka XVI. a Marie-Antoinetty. Ve 30. letech 19. století zde několik roků dokonce žil vyhnaný francouzský panovník Karel X. se svým vnukem Jindřichem, jehož vychovatelem byl stavební inženýr Joachim Barrande. Tomu se tu natolik zalíbilo, že po nálezu paleontologických lokalit se natrvalo usídlil v Praze, kde také i svůj život dožil. Karla X. v exilu na Buštěhradském zámku navštívil ve své době velmi slavný spisovatel François René vicomte de Chateaubriand. Jelikož bylo panství po celé 19. století ve vlastnictví panujících Habsburků, není nic pozoruhodného na skutečnosti, že zde pobývali i korunní princové Rudolf (syn Franze-Josefa I. a obdivované Sisi) a Karel (pozdější císař Karel I.).
Buštěhrad
20. století a zámek v Buštěhradu
V době 1. světové války sloužil rozsáhlý barokní komplex jako vojenská nemocnice. Za 1. republiky se změnil v Okresní sirotčinec. Ten zde však nebyl dlouho, a tak se rychle hledaly další možnosti využití pro historickou památku, která jaksi zbyla po Habsburcích. Chvíli zde spočinuly kanceláře státního statku a pivovaru, pak je nahradily byty, archiv, škola, mateřská škola, knihovna, hudební škola a posléze i četnická škola. Za 2. světové války připadlo mohutné stavení wehrmachtu. Válka skončila a do zámku se opět nastěhovaly ryze praktické instituce, mimo jiné to byla družstevní prádelna, dětská poradna, gynekologická ordinace i místní rozhlas po drátě.
Zámek Bustěhrad
Na konci 80. let 20. století byl zámek přidělen Státní knihovně ČR, a ta v něm umístila přechodné depozitáře. Chtěla budovu postupně opravovat, ale vše ztroskotalo na nedostatku financí.
Významná stavba, kdysi chlouba barokní architektury, začala nezadržitelně chátrat. Zahrada zarůstala trním a hložím a v takové situaci nemovitost zastihl listopad 1989. V roce 1992 celý areál zakoupila firma Kontakt Moravia Hodonín s tím, že zámek promění v luxusní komplex. Po řádném zvážení nákladů na opravu zdevastované stavby rychle od svého záměru ustoupila. Zámek za jistý finanční obnos prodala ruské společnosti Peterburg. Ta v něm pravděpodobně ukryla tzv. špinavé peníze, protože o památku se nadále vůbec nestarala. Když se tento subjekt dostal do platební neschopnosti, byl Buštěhradský zámek ve veřejné dražbě prodán jedinému zájemci – městu Buštěhradu za vyvolávací cenu 2,2 mil. korun.
Kauza Buštěhrad
Zámek Bustěhrad
Sláva – Buštěhrad má ve svém vlastnictví dávnou chloubu městečka. Pustil se tedy ihned do záchranných prací. Ještě téhož roku (2003) došlo k provizorní opravě střech. Vznikla koncepce prvotní záchrany. Buštěhradu sice pomáhal Program záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR a Fond obnovy památek Středočeského kraje, ale peníze přitékaly jen po kapkách, a přitom jen statické zajištění, které mělo zabránit dalšímu propadání stropů, s opravami střechy a krovů spolykalo 40 milionů za 7 let. V roce 2010 navrhl Středočeský kraj Buštěhradu, že převezme zámek i se zdevastovaným parkem do svého vlastnictví, kompletně ho zrekonstruuje a vytvoří z něj kulturně-společenské sídlo. O předání podepsaly obě strany smlouvu, v níž však stálo, že pokud do října 2013 nezačne kraj se stavebními pracemi, připadne zámek opět městu Buštěhradu. Zámek se opravdu do této doby opravovat nezačal, ale byla oplocena a revitalizována zámecká zahrada a započaly přípravné práce na rekonstrukci zámku, takže kdo vlastně má na památku větší nárok.
Jako bychom se znovu ocitli v pohádce: kdopak nám princeznu naučí, naučil či začíná učit mluvit. Jenže pointa je tentokrát naprosto neuvěřitelná – Buštěhradský zámek vlastně nikdo nechce, obě strany si ho přehazují jako horký brambor. Město tvrdí, že peníze na opravu nemá a že by stavbě díky větší dosažitelnosti na finance mohl lépe pomoci kraj. Ten však od celého projektu dává ruce pryč. Vždyť co by s opraveným zámkem vůbec dělal? A tak se zdá, že o chátrající historickou památku měl opravdový zájem jen David Rath, ale jeho už ze scény odvál silný protikorupční vítr.