Hlavní náplní této budovy je však péče o pacienty, jelikož se proměnila v polikliniku Flora I. K ní je citlivě připojená moderní budova poliklinika Flora II, která svou architekturou svou starší sousedku nijak neruší a skrývá se skromně v jejím stínu.

Gustav Wiedermann

Autor: Stanislav Šumbera

Tento muž, jehož sté výročí úmrtí se stalo podnětem k vyhlášení letošního roku Rokem lázeňské architektury Čech, Moravy a Slezska, je považován za tvůrce současné podoby Františkových Lázní. Narodil se v roce 1850 staviteli Karlu Wiedermannovi, který se přestěhoval do Františkových Lázní z Přimdy. Studoval architekturu v Praze, Štyrském Hradci a v Mnichově. Poté se vrátil zpět domů a spolu s otcem začal projektovat desítky staveb. K jeho význačným dílům patří především architektura Františkových Lázní – Společenský dům (Kursaal), Císařské lázně, Nová kolonáda, lázeňské hotely a penziony, věnuje se však také církevním stavbám. Ve slavném lázeňském trojúhelníku vytyčeném městy – Františkovy Lázně, Mariánské Lázně a Karlovy Vary – staví pravoslavné kostely, po nichž touží bohatá aristokratická ruská klientela. Stranou zájmu Gustava Wiedermanna nezůstaly ani reprezentační budovy, jako byly například stavby v Chebu – Městská spořitelna či Obchodní a živnostenská komora, případně i vila Antona Schmiegera, později po jeho dceři přejmenovaná na Margarethenvilla.

ČTĚTE TAKÉ:

• Potěmkinova vesnice v Rytířské ulici
• Chátrající památky: Suchdolský zámeček slouží jako stáj
• Úřednická vila Pražské železářské společnosti

Gustav Wiedermann nejen projektoval romantizující podobu lázeňských měst Karlovarska, ale také jako předseda okrašlovacího spolku se zasloužil o vybudování lesoparků ve Františkových Lázních. Deset let věnoval všechny své síly rozvoji rodného města, když zde před první světovou válkou zastával funkci starosty.

Fotogalerie

Anton Schmieger

Narodil se jako nejmladší syn textilního podnikatele Ignatze Antona Schmiegera v Chebu. Sám se věnoval podnikání, stal se sládkem v pivovaru a mimo jiné obchodoval i s realitami. Je považován za jednoho z tvůrců ekonomické prosperity Chebu v 19. století. V roce 1887 si zakoupil část rozlehlé zahrady Elise Loimannové, aby zde vybudoval své rodinné sídlo. Pro realizaci stavby si vybral vyhlášeného lázeňského architekta Gustava Wiedermanna.

Margarethenvilla

Autor: Stanislav Šumbera

Ten navrhl jednopatrovou budovu v novorenesančním stylu obdélníkového půdorysu, po stranách s protilehlými rizality. Nejreprezentativnější částí stavby se stala velmi zdobná lodžie pod trojúhelníkovým tympanonem. Obě strany oblouku byly zdobeny reliéfními postavami ženských aktů, pod nimi najdeme dva štíhlé sloupy zakončené ionskými hlavicemi. Nad dvojicí oken se rozpínala luneta s nástěnnou malbou, která se však nedochovala, a tak byla při rekonstrukci budovy v roce 1999 vyzdobena Otou Zieczowskim výjevem s ženskými postavami uprostřed rozkvetlé louky.

Gustav Wiedermann za lodžii v prvním patře umístil ložnici a další obytné místnosti. V přízemí byl salón a uprostřed domu krátká chodba. V domě nechyběly dvě kuchyně a toalety.

Po smrti Antona Schmiegera vilu zdědila jeho dcera Margaretha.

Nové podoby Schmiegerovy vily

V roce 1928 vilu koupil Rudolf Bruno Seidl – ředitel nedalekého kina Apollo. V roce 1945 mu byl jeho dům znárodněn. V roce 1962 se zde zabydlela mateřská školka a po sametové revoluci, kdy budova připadla městu Chebu, se změnila v letech 1999-2000 na polikliniku. Rekonstrukce sice zachovala novorenesanční prvky vily, ale bohužel k jejímu exteriéru neladí dvouramenné kovové schodiště, které architekturu 19. století poněkud narušuje.