Nabízí návštěvníkům nejen prohlídky hradního muzea, muzea hasičské techniky, starodávné kovárny, soudnictví a vězeňství, ale také restauraci a ubytování. Přitom v 70. letech 20. století byl na celý objekt vydán demoliční výměr a budovy byly vymazány z katastru nemovitostí. Ale protože v pohraničí, kde dávaly lišky dobrou noc, byl nedostatek pracovních sil, k násilnému odstranění chátrajících staveb nedošlo. A tak hrad spolu se zámkem, který k němu od konce 18. století nerozlučně patří, přežil až do 80. let 20. století. Tehdy se dala dohromady skupina místních obyvatel v čele se Zdeňkem Buchtelem a rozhodla se, že je třeba historickou památku zachránit.

Dávná a místy krvavá minulost

Podle archeologických průzkumů byl hrad postaven v době románské, pravděpodobně kolem roku 1166, na žulové skále obtékané potokem Sázkem.

V 15. a 16. století prošel hrad gotickou přestavbou a byl výrazně zvětšen, zastavěno bylo i nádvoří. Vildštejn získal podobu mohutné třípatrové vodní pevnosti, kde palác kryla strmá střecha.

První písemné zprávy potvrzující jeho existenci spjatou s významným chebským rodem Notthafftů se datují do roku 1225. V majetku rodu byl do konce 13. století, pak se pravděpodobně dostali majitelé do finančních potíží a hrad museli zastavit. Od té doby se zde střídali různé, většinou německé rody, ze známějších jsou to například Šlikové, kteří hrad vlastnili s malou přestávkou dokonce dvakrát. Poprvé sídlo vyhořelo v roce 1452, když jeho majitelé konspirovali proti mocnému muži Jiřímu z Poděbrad (mimochodem se zanedlouho stal českým králem), a ten jim jejich postoj splatil dobytím hradu a vypálením.

Ze šlechtických dynastií, které se zapsaly hlouběji do minulosti kraje, jsou to především Viršperkové (Wirsbergové) a Trautenberkové. Viršperkové se na Vildštejně objevili v roce 1531, kdy hrad koupili od Šliků. Byli prý prchliví a suroví a jejich vláda se vyznačovala velkými a často krvavými spory s Chebem i ostatními sousedy, dopouštěli se vražd i ve vlastním příbuzenstvu. Chebští měšťané dokonce několikrát se svým vojskem Vildštejn oblehli, v roce 1596 jej dobyli a zajali Kašpara Viršperka, který byl za své zlé činy uvězněn nejprve v Chebu a později v Bílé věži na Pražském hradě. Byl odsouzen k pokutě 6000 zlatých a ke konfiskaci majetku. Ve vězení v Praze pak také v roce 1607 zemřel.

Vildštejn

V roce 1614 koupil zadlužené panství za 18 000 zlatých Zikmund Abrahám z Trautenberka a v majetku této rodiny zůstal Vildštejn téměř 200 let. Ani Trautenberkové však nebyli žádní mírumilovní holoubci. Měli časté spory s poddanými, neboť na ně nakládali tvrdou robotu, a kvůli městským právům, které pošlapávali, i s městem Chebem. Chebští měšťané se jim však pomstili, označili jednu z dcer Trautenberků, jež se zabývala bylinářstvím a léčitelstvím, za čarodějnici a podle dobového práva měla skončit na popravišti a majetek celého rodu měl být Chebem zabrán. Jenže žena se nikdy nenašla, až při dostavbě hradu se objevily kosterní pozůstatky, které odpovídají době i stáří pohřešované. Ubožačka byla pravděpodobně vlastní rodinou na hradě zazděna, aby se Chebané nemohli Trautenberkům mstít.

Tento rod držel panství až do počátku 19. století, pak se zde zase střídala další německá šlechta.

Když hrad už nevyhovoval pohodlí jeho majitelů, byl v roce 1783 na jeho nádvoří přistavěn zámek ve stylu barokního klasicismu. V roce 1818 však celé městečko i hrad se zámkem vyhořely. Ve 40. letech 19. století Wilhelmové již hrad neobývali a nechali jej přestavět na sladovnu pivovaru.

V roce 1850 byl ve městě Vildštejn založen okresní soud a tehdy majitel panství rytíř Osvald Wilhelm z Hemfeldu soudu pronajal celý objekt a sladovnu zrušil. Na konci 1. světové války koupil hrad Fridrich Adam Geipel a rodina ho vlastnila až do roku 1945, kdy jí byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován.

Od devastace k novému životu

V budovách nadále sídlil okresní soud. Když byl v roce 1950 zrušen, byl zámek poskytnut rumunským reemigrantům. Ti spálili všechny dřevěné části a oba objekty zcela zničili. Obě historická sídla byla v dezolátním stavu předána státnímu statku. Ve chvíli, kdy se už zdálo, že jsou dny historických budov zcela sečteny, stal se téměř zázrak. Ještě před sametovou revolucí se našli lidé, kteří se rozhodli památku všemu navzdory zachránit. Podařilo se jim alespoň chátrání zastavit, ale na větší stavební akci se tehdy nedalo pomýšlet.

V roce 1999 koupil hrad a zbytky zámku pan Miroslav Pumr. Do historických objektů investoval nejen finance, ale i nadšení a manažerské schopnosti. A neuvěřitelné se stalo skutkem. V roce 2001 byly hrad a část zámku otevřeny veřejnosti. Dnes se stále ještě zámek opravuje, ale už je v jeho sklepeních k vidění expozice vězeňství a soudnictví. Na nádvoří najdeme minizoo a model hradu plný prolézaček a skluzavek určený k dětským hrám. Žíznivé a hladové pocestné vítá hradní restaurace, která nabízí i možnost oslav v hodovní síni, odpočinku v hradní ubytovně a prohlídku hradních expozic. Občas se zde pořádají historické slavnosti a dokonce i svatby. Díky úsilí mnohých byla historická památka zachráněna a pan Miroslav Pumr byl za své zásluhy vyznamenán potomky zakladatelů hradu, rodem Notthafftů. Ti jej nechali povýšit do šlechtického stavu s právem užívat titul rytíř.