Přestože mnoho pozoruhodných staveb už zaniklo, v mnoha obcích se zachoval alespoň jeden takový dům. Přitahuje pozornost turistů a vytváří rázovitou atmosféru celé vsi či předměstí. Mnozí návštěvníci Chebska si při pohledu na něj uvědomí důležitost zachování historické venkovské usedlosti. Místa, kde přetrvala celá původní zástavba a domů chebského typu zde najdeme více, jsou prohlášena za vesnickou památkovou zónu či dokonce za městskou památkovou rezervaci. Tam je však potřeba, aby byly hrázděnky svými majiteli dobře opečovávány. Kde se tak neděje, pak nastupuje památková péče, a může se také stát, že umělecky cenná stavba se dostane na seznam nejohroženějších památek.

Co je to „chebský statek“?

Na první pohled je chebský dům poznatelný svým dřevem zdobeným patrem. Barevná prkna jsou kladena tak, že vytvářejí jakési mřížoví. Základní barvou stavení je bílá a do ní jsou vkládány dřevěné prvky většinou v temně rudé barvě (dříve bylo dřevo napouštěno býčí krví), která bývá zkombinovaná například se šmolkově modrou. Samotný chebský statek je tvořen dvorem obklopeným pravoúhle uspořádanými budovami – obytným domem, kolnou, chlévem a stodolou, které stojí samostatně a v rozích se navzájem nedotýkají.

Fotogalerie

Jak Chebsko ke svým unikátním stavbám přišlo?

Hrázděné domy v severozápadních Čechách mají svůj prapůvod v evropském středověku – konkrétně gotice, která jejich podobu výrazně ovlivnila. Pronikaly k nám od západu společně s německou kolonizací od počátku 13. století. Němci se tak pokoušeli oddělit svou architekturu od slovanského živlu. Šlo o tzv. francký dům, na Chebsku stavěný v podobě velkého horského uzavřeného dvorce. Slované se totiž už od počátku středověku vyznačovali stavbami srubového charakteru. Hrázděné domy se na přelomu 17. a 18. století běžně objevovaly nejen na Chebsku, ale i kolem Horšovského Týna, na Plzeňsku, v Nýřanech, Bílině i Žatci. Šlo tedy o oblasti nazývané Sudety neboli severozápadní pohraničí. V mnoha místech však později chebské hrázděnky, především s příchodem barokního slohu, ustoupily klasickému zděnému stavení.

Hrázděný dům

Je docela zajímavé vědět, jak takový typ kombinovaného obytného i hospodářského objektu vznikal. Vždyť dnes se již najdou nadšenci, kteří památky nejen udržují, ale tam, kde zub času příliš zahlodal, je dokonce znovu vytvářejí a pouští se do výstavby replik.

Autor: Stanislav Šumbera

Při stavbě bylo nutno nejprve vytvořit konstrukci hrázděných stěn, jíž byl rošt z trámů, mezi které se vklínily štípané louče. Základní kostra pak byla propletena slámou a na ni se nanesla hliněná mazanina. Pečlivě opracované trámy vytvářely ve štítech dekorativní síťový vzorec – zvaný „chebskou šachovnicí“. Na povrchu byly rámové konstrukce ošetřeny býčí krví a spoje, případně ostění oken, a okenice byly zdobeny malováním. Používaly se různé barvy, často měl každý statek svoji vlastní, která ho odlišovala od sousedů. Typické byly: modrá, zelená, fialová, případně žlutá. Také na tzv. věnci – dřevěném lemu nad zděným přízemím, se objevovaly nejrůznější malované dekorativní ornamenty – symboly, často přechovávané generacemi. Měly chránit obydlí před nemocemi či přírodními katastrofami. Na Chebsku se často vyskytovala ve výzdobě malovaná hvězda, nazývaná „chebské slunce“, jež měla přinášet sedlákovi bohatou úrodu.

Chceme-li se seznámit se starou chebskou architekturou, můžeme začít například přímo v Chebu, kde na historickém náměstí můžeme obdivovat proslulý „Špalíček“, ale určitě si nenechme ujít klasický chebský hrázděný statek v okolních vsích. K těm nejzajímavějším patří Doubrava nedaleko přehrady Jesenice se svým skanzenem. Kdo má raději živoucí ves i se stavbami, které teprve z mrtvých vstávají, vydá se do Salajny.