Požadavek investora bylo zrekonstruovat obytné místnosti starého domu, upravit jejich logické uspořádání a přistavět část, aby se zvětšila podlahová plocha. Nic velkého. Spíš intimního. Navíc chtěli zlepšit energetickou bilanci domu pomocí obnovitelných zdrojů energie, zrenovovat technická zařízení domu a v neposlední řadě zakomponovat starý červený buk do kompozice domu.
Foto: Sauter von Moos
Úkolu se zhostilo švýcarsko/rakouské studio Sauter von Moos, tedy architekti Charlotte von Moos a Florian Sauter. Vytvořili lehkou dřevěnou konstrukci na jednom rohu domu, obloženou zestárlými dřevěnými prkny. Zašedlá prkna pak korespondují se zbytkem domu, který není nijak upraven, jak bychom očekávali. Žádné zateplení polystyrenem, jak bychom čekali v Čechách. Historie se tak stýká s jakousi přírodní rychlohistorií stárnutí.
Přesto není nutné považovat přístavbu za něco zastaralého. Jde o moderní design, který jasně kontrastuje s třicátými léty dvacátého století. V přízemí přístavbou vznikla nová předsíň, takže interiér samotného domu mohl být zkompletován a vytvořena celistvá obytná zóna. V prvním patře pak je jeden pokoj (pracovna) a v podkroví jakýsi odpočinkový prostor.
Dům v Basileji
Velmi zajímavý je také balkónek na vysoké ocelové noze. Pro instalaci solárních panelů totiž bylo potřeba vystavět samostatný vysoký sloup, který by nesl solární panely, nezastíněné okolní zástavbou. A tak byl tento sloup spojen s domem lávkou, pod průhlednými panely tak vznikl balkon, který vlastně shlíží přímo do červeného buku.
Foto: Sauter von Moos/Rolf Frei/Eiko Grimberg
