Nová konzervatoř hudby, tance a dramatických umění Henriho Dutilleuxe od architektonické kanceláře dominique coulon & associés stojí na kraji obce. Na kopci s výhledem na Belfortského lva – symbol francouzského odporu vůči nepříteli. I proto budova z dálky připomíná pevnost, která stojí hrdě na svém místě a neuhne. Okna by mohla připomínat střílny, použitý beton pak Maginotovu linii.

Fotogalerie

Přesto je to stavba krásná, elegantní a dynamická, jako je to, co se v ní odehrává. Například fasádu zlehčuje zvláštní povrch. Jde o kapanou barvu ve dvojím modrém odstínu, která vytváří velmi zajímavý plastický obraz. Pohyblivý a zjemňující jinak velmi hrubou hranatou stavbu. Zatahuje ji přirozeně do okolních vzrostlých stromů a výše zmíněnou pevnost polidšťuje.

Autor: Oficiální zdroj

V budově najdeme různorodé prostory, které přesně reflektují to, co je zapotřebí pro daný druh umění – taneční sály, koncertní síně, knihovny, učebny, správní místnosti… Třeba akustika každé místnosti je speciálně upravena pro daný nástroj, který se zde učí. Stejně tak i barevnost byla připravena tak, aby dané prostředí co nejvíce vyhovovalo pro hru.

Společné prostory pak jsou vydlabány v centru celého komplexu. Ovšem jak! Velké nádvoří difuzně osvětlené svítidlem přes celý strop nechává zdůraznit pohledový beton a zároveň obyčejnou krásu dřeva dvou „pohozených“ kvádrů sedaček.

Do společných prostor pak také musíme zařadit jakýsi světlík nebo vnitřní horní nádvoří, pevně semknuté okolními zdmi. Kompaktnost a hmota jsou tu podtržené tmavým obložením s kontrastním bílým odkapávaným vzorem.

Foto: Eugeni Pons