Historická Basilej není zrovna místo, které by bylo ideální pro novostavbu, a to ještě tak specifického využití, jakým je jazzová škola. Jazz je umění, které se dotýká tématu, rozplývá se a zase se stéká. Je to umění přesné reprodukce i totální improvizace. A to by se mělo promítnout i do architektury. Vždyť jazzoví hudebníci mají tolik preferencí, jak by měly vypadat zkušebny. Někteří chtějí hrát v dokonalých ozvučených místnostech, jiní preferují sklepení, další garáže…

Architekti z Buol & Zünd tak postavili budovu, která by měla splňovat tohle všechno. Je to jazz v architektuře, přitom dokonale zapadá do půdorysu uvolněného pozemku. Architekti přemýšleli, jak nejlépe tento prostor využít a nakonec si uvědomili, že vlastně nejlepší jsou už ty původní základy starého domu. Nově postavená budova nemá až tak přesný řád. Obepíná vnitřní nádvoří, které je místem setkávání a sociální improvizace. Chodbami a mnohými zákoutími se pak dostávají žáci a učitelé do různých zkušeben a tříd, které jsou velmi specifické. Nesnaží se o jednotu, ale naopak – nechávají vybrat lidem to, co jim vyhovuje.

Vezměme si jako příklad tři nezávislá nahrávací studia. Jedno (na fotografiích) je dřevem obloženo, jakoby v japonském stylu. Zavěšená „oblaka“ ideálně lomí zvukové vlny.

Postavit takovou školu není jen tak. Vždyť akustické požadavky zvedly tloušťku stěn někde až na jeden metr. Padesát učeben překvapuje svou různorodostí. Jsou tu místa velmi soukromá, stejně jako otevřené a prostorné místnosti. Je tu i jazz klub, pronikající až do ulice.

Je krásné vidět, že nadační peníze, které byly na tuto školu sebrány, byly využity opravdu smysluplně a ideálně.