Role architektů se v obnově zemí zdevastovaných přírodní katastrofou dost podceňuje. Popravdě – říká se, že to jsou poslední lidé, kteří jsou tam zapotřebí. Jenže teď se podíváme na dům, který ukazuje, že to tak není.

Streetlight se rozhodl postavit nové centrum dál od pobřeží (16 km). Chce pokračovat v práci s osamělými lidmi, lidmi bez domova, postiženými. A těch je po tajfunu víc než dost. Oslovili tedy architektonickou kancelář, jestli by jim nepomohli. Spojenými silami s Eriksson Furunes Architecture a Leandro V. Locsin Partners & Boase postavili dům, který bychom mohli nazvat „tajfunu navzdory“.

Stavbu totiž nenavrhli pouze architekti. Je to spolupráce celé komunity. Stavbu jako takovou spočítali, po technické stránce připravili, ale lidé z komunity navrhovali, jak by měl dům vypadat, jak by měl být uspořádán interiér apod. Dělali to velmi kreativně – kreslením, lepením 3D modelů, plánováním budoucího využití, ale i zpíváním, skládáním básní apod. Například zástěny z přírodních materiálů jsou dělány podle místních vzorů. Lidé, kteří kolem bydleli, vysadili své dveře, okenice a paravány, které jsou vyplétány a obity tradiční místní technikou, a uspořádali velkou výstavu. Na ní vybírali, jak by měly nové dveře vypadat. Sami se pak podíleli na stavbě celého domu.

Ostatně ty jsou nakonec také zajímavé. Domy mají totiž podstatu v betonovém základu s hmotami kostek z téhož materiálu, kam se mohou lidé v případě tajfunu schovat. Mezi nimi pak jsou společenské prostory, které jsou zakryté velkými dveřmi s dřevěnými výplněmi. Dveře se ale mohou otevřít a nechat vnitřek v horku účinně provětrávat. Ve chvíli, kdy přijde tajfun, se dveře prostě vysadí a vítr se nechá proudit skrz, aniž by budovu poškodil. Architekti navrhli střechu a krov tak, aby nepůsobily jako křídlo, které by mohl vítr podfouknout, takže budova by měla vydržet další přírodní katastrofu bez větších problémů.