Vydáme se do města Santiago de Chile, kde na okraji města vznikl nový chrám. Hodně netradiční. Jako je u tohoto náboženského směru obvyklé, příklad si bere z přírody, konkrétně z lotosového květu. Architekti z Hariri Pontarini vytvořili velkou konstrukci z jakýchsi devíti pomyslných okvětních lístků, svázaných v jeden květ. Základna a horní spojení jsou kruhové. Mezi lístky pak jsou prosklené plochy, které vpouštějí do interiéru přímé sluneční světlo. To ovšem až tak důležité není. Materiál, kterým je vyplněna konstrukce, je totiž zvnějšku speciální sklo a uvnitř průsvitný mramor. V různých denních dobách tak dokáže propouštět světlo s různou intenzitou i chromatičností.

Tak, jak je stavěn chrám, je řešeno i okolí. Cirkulárně se k chrámu stáčí přístupové cesty a jen na jedné straně tento efekt narušuje velké prostranství s vodní plochou, ve které se stavba zrcadlí. Bahá'ívisté, jejichž středobodem víry je jednota lidstva a rovnost všech lidí i náboženství, se tak střetávají v jednom místě, do kterého je volný vstup ze všech stran. Stejně tak se stáčí i interiér do středu, ve kterém probíhají modlitby. Kdo se nevejde na sedadla v přízemí, může vystoupat na ochoz.

Vše je zaměřeno na kontakt mezi lidmi, na jejich interakci, sblížení a porozumění Bohu. To vše je splněno na jedničku a místo se za krátkou dobu svého otevření stalo duchovním i kulturním centrem města. Navštívilo jej už 1,4 milionů návštěvníků, kdy především o rušných víkendech sem zavítá až 36 000 lidí denně.

Důležité také je, že chrám je svou konstrukcí lehký a pevný. V místě, které je často sužováno zemětřesením, je tahle vlastnost důležitá. Stavba už měla možnost vyzkoušet, jak snadno odolá i velkému chvění země.