Pozemek, který byl k dispozici, neměl s ideálním místem na stavbu nic společného. Sevřený mezi starými viktoriánskými domy a prakticky bez zahrady. Prostě jen prostor na dům a pár metrů v předzahrádce.

Architekti Gary Kennedy, Chris Twaddle a skupina kolem nich si však s domem poradili. A to takovým způsobem, že se dokonce dostali do užšího výběru v prestižní anketě New London Architecture Awards.

Hlavním principem bylo zachovat hmotu domu tak, aby nevyčnívala v uliční řadě. Ovšem na malém pozemku by to znamenalo, že dům by měl tak dvě místnosti v každém patře. A tak šel dům pod zem. Pozemek byl kompletně vykopán a byla vytvořena suchá betonová vana sklepa. Sklepní prostor je však využit jako obytný. Světlo sem je přivedeno odkrojením části domu a vytvořením rozměrného atria.

Zajímavý je dům i z hlediska materiálů. Je celý betonový. Spodní část byla betonována in-situ, tedy mícháním betonu přímo na staveništi. Zvláštním způsobem bednění pak vznikl dojem hrubých stěn. Horní patra pak jsou už z hladkého ekologického betonu, vylitého mimo staveniště a v panelech dovezeného na místo. Hladký lesklý povrch prosvětluje interiér a spáry vytvářejí plastičtější dojem.

Interiér, který vidíte na fotografiích, ještě není vybavený. Drsný pocit z betonu tu změkčuje schodiště, které je ze světlého dřeva. Vodorovné zábradlí pak skrývá rozměrné skříně. V nejvyšším patře pak dýhová deska obkládá i stěnu pro záhlaví postele.

Pokud se ptáte, kolik nakonec dokázali autoři z domu dostat užitných metrů, tak vás překvapíme – neskutečných 140 m2.