Ten dům je zajímavý už tím, že jej navrhl a postavil Quentin Irvine, majitel a vedoucí Inquire Invent. Jeho firma se zabývá návrhem a konstrukcí ekologických domů a hlavně dodávkou dřeva, které je pro zvýšenou životnost opálené. Tato technika pochází z Japonska a nazývá se Yakisugi. Zuhelnatělý povrch je odolný povětrnostním podmínkám lépe než natřený jakoukoli barvou. Samozřejmě, že majitel využil tohoto materiálu i na tomto domě.

To nejdůležitější je ekologie

Quentin Irvine myslel na dům v rozmezí celé doby jeho životnosti. Nejde jen o to, jak využít ekologické materiály, jako je dřevo. Toho samozřejmě využil opravdu hodně. Ale i o to, co s materiálem udělat, až se ho za několik desetiletí třeba další majitel rozhodne zbavit. Důležité je to, co všechno se dá zrecyklovat nebo využívat delší dobu, než je obvyklá. A tak se majitel a autor v jedné osobě snažil o možnosti recyklace do skutečných detailů. Kupříkladu využil pozinkovaný vlnitý plech v čisté podobě, který má velmi vysokou životnost. Až půjde dům k zemi, není problém všechno zrecyklovat. A to včetně šroubů a hřebíků. V domě je minimalizováno použití chemických sloučenin, plastů a lepidel. Když už je lepidlo použito, tak jen přírodní, které neuvolňuje žádné jedovaté látky.

Typickým příkladem myšlenkového pochodu kolem recyklace je koupelna. Životnost stěn a podlahy v koupelně z nerezového plechu nebo třeba i obyčejná zarážka na dveře z hliníku je výrazně větší, než kdyby zde bylo použito dřevo. Kovové zhmotnění energie v těchto detailech tak vydrží mnohem déle, nepotřebuje žádné další investice a po ukončení života domu se přemění na další výrobek, který bude pracovat dál. A tak se vyplatí nejen co do vstupních investic energií, tak i do zvýšených investic v samotném rozpočtu domu.

V hlavní roli vlnitý plech

Dům zaujme ze všech stran. Ze tří je tahle budova se sedlovou střechou obložena vlnitým plechem, ze čtvrté opáleným dřevem. Zajímavý je hřeben domu, mnohdy problematická část. Zde prostě je vlnitý plech ohnut, takže hřeben plynule přechází do stran a obloukem na vrchu.

Po stranách domu pak stojí dva velké plechové válce. Jde o vodní nádrže pro okapy. Voda se samozřejmě využívá v domě jako užitková pro splachování nebo se s ní zalévá zahrada.

Pod kabátem je stále ekologie. Základní konstrukce je ze dřeva, které je napuštěno přírodními oleji. Silná tepelná izolace je z minerální vlny. Tady je třeba se pozastavit. Majitel totiž věděl, že dům musí být zabezpečený proti průniku vody, ale zároveň musí být paropropustný. Současné materiály používané na stavbách jsou vlastně jen plast nebo sice přírodní materiály, ale zase za použití plastů. A tak se rozhodl pro recyklovaný polyester, který je vlastně takovým „goretexem“ domu. Dýchá, a přitom jej ochrání od vlhkosti.

Vnitřní příčky jsou ze dřeva nebo recyklované dřevotřísky. Ze stejného materiálu je i vybavení, tělo kuchyně a konstrukční prvky. Hladké stěny pak jsou ze sádrokartonu, který byl zakoupen ve výprodeji, kde ležel již několik let nevyužitý.

Dům má nejvýhodnější tvar pro vytápění – klasický sevřený kvádr ve dvoupodlažním uspořádání. Pro vytopení tak stačí klasická kamna na dřevo s výměníkem a o teplou vodu se ve slunečných dnech starají solární panely.

Ve slunečných dnech pak chrání proti přehřívání interiéru skrz okna velké markýzy. Naopak chlazení zajišťuje příčné větrání. Snadnému vyvětrání i vyhřátí pak napomáhá velmi jednoduchý půdorys i rozvržení místností.