Pro rodiče je těžké si připustit, že děti jsou v mnohem větším nebezpečí, když si hrají doma než venku, ale připustit si to třeba je, neboť prevence úrazů v domácnosti by neměla být podceňována. Víte například, že více než 800 dětí denně utrpí úraz a osm dětí denně zůstává po těžkém úrazu trvale postiženo. Statistiky úrazovosti v Česku jsou znepokojivé. Podle Národního ústavu zdravotnických informací se například v roce 2000 dětem do 14 let přihodilo více než 455 tisíc úrazů. Z toho 26 % při sportování, 5 % v dopravě, 16 % ve škole. Zbývajících 53 % připadá na všechny ostatní, z nichž velké množství představují ty, které se dětem stanou doma. Když se nedej bože nějaká ta nehoda přihodí, pak je již pozdě bědovat a říkat si, proč jsem jen neudělal to či ono… Úraz se stane během vteřiny, ale nese s sebou další dlouhodobé následky: bolest dítěte, starosti rodičů s léčením a s tím spojené ekonomické náklady. Proto se vyplatí popřemýšlet, zda jsme pro bezpečnost dítěte doma udělali skutečně vše, co jsme mohli, a také o jeho úrazovém pojištění, v případě neštěstí na sebe pak pojišťovna přebere většinu výše popsaných rizik. Dobré úrazové pojištění by mělo krýt nejen úrazy v domácnosti, ale mělo by mít celosvětovou platnost a nabízet doživotní rentu v případě trvalých následků. Taková pojistka přitom vyjde na cca 70 korun měsíčně. Úraz není náhoda Samozřejmě je důležité věnovat prostředky na zmírnění následků úrazů, ale protože každému lze teoreticky zabránit, je efektivnější, snazší a bezbolestné snažit se úrazům předcházet. Zkušenosti z vyspělých zemí ukazují, že investice do preventivních aktivit snižují počet a závažnost dětských úrazů. (Možnosti zabezpečení domácnosti zde.)Za prvé je třeba si uvědomit, že úrazy se jen tak nestávají, ale každému předchází konkrétní nebezpečná situace. Úraz dítěte znamená, že dospělý neudělal vše pro bezpečnost prostředí, v němž se dítě pohybuje. Také může znamenat, že dítě nevědělo, jak se chovat bezpečně, nebo se záměrně chovalo nebezpečně svému zdraví. Svět, který jsme vytvořili, je složitý a komplikovaný. Dítě nezná všechny souvislosti, a tak někdy podnikne akci bez vědomí možných následků.

Prevence na prvním místě!Prevenci úrazů můžeme rozdělit na dvě základní složky – aktivní a pasivní. Aktivní prevencí se označuje přímé působení na děti tak, aby se samotné dokázaly úrazu vyhnout, vyřešit rizikovou situaci a svými znalostmi a návyky předešly možnému zranění. Tato složka zahrnuje předávání konkrétních znalostí, nácvik řešení krizových situací, zlepšování motorických dovedností a řízenou zkušenost úrazu.

Co by se děti měly naučit?

  • Léky: „Nikdy nejím žádné léky, pokud mi je nedali rodiče!“
  • Chemické přípravky: „Nikdy nepiji neznámou tekutinu, ani když je v lahvi od limonády - mohlo by tam být například ředidlo nebo hnojivo.“
  • Stůl nebo skřínka s ostrými rohy: „V blízkosti ostrých rohů nikdy neběhám a dávám pozor, abych nenarazil hlavou na roh.“
  • Přívodní šňůra k elektrickému spotřebiči: „Za takovou šňůru nikdy netahám - mohla by na mě spadnout žehlička. Nikdy do ní neřežu nožem nebo nestříhám nůžkami.“
  • Elektrická zásuvka: „Nikdy do ní nesahám mokrou rukou, nestrkám do ní žádné kovové předměty.“
  • Jehlice, nůžky: „Jsou na práci a ne na hraní, mohl bych se bodnout nebo si poranit oči.“
  • Nezajištěné okno: „Z okna se nevykláním, pád může být velmi nebezpečný.“
  • Korálky: „Rozhodně je necucám ani nikam nestrkám, mohl bych se i udusit.“

Pasivní prevencí se rozumí změna prostředí, v němž se děti pohybují, na prostředí bezpečné. Vychází z praktické zkušenosti s nejčastějšími místy výskytu úrazů a její náplní je důsledné řešení všech rizikových míst způsobem, který by minimalizoval možnost vzniku úrazu na tomto místě.

Co dětem hrozí? Hrneček s kávou – OPAŘENÍJedovaté květiny – OTRAVA Žehlení – POPÁLENINY Chemikálie v kuchyni či dílně – POLEPTÁNÍ KYSELINOU Nezajištěné okno, schodiště – PÁD

Typicky jde o domov dětí, kde na batole a předškolní dítě čeká mnoho nebezpečí počínaje barevnými saponáty, léky a konče nezajištěnými schody, okny atd. Další rizikovou oblastí je doprava, o jejíž nebezpečnosti není třeba diskutovat, nebo škola, kde v kombinaci s nevhodným chováním dětí dochází k četným úrazům na chodbách a v tělocvičnách. (Technika pro větší bezpečí zde.)

Statistiky hovoří jasně: se zmenšujícím se výskytem infekčních chorob se do role nejčastější příčiny úmrtí dětí dostaly úrazy. Proto je třeba si uvědomit, že stejný potenciál, který skrývají antibiotika vůči infekčním chorobám, spočívá v případě úrazů v jejich prevenci. Zamezit úrazům dítěte, znamená být vždy o „krok“ napřed, ale i tak se může stát něco, čemu jsme chtěli za každou cenu zabránit. Potom je určitě dobré mít dostatek prostředků na potřebnou a kvalitní pomoc…

-td-Ve spolupráci s odborníky pojišťovny Victoria VolksbankenFoto: Archiv In