Když stěhujete ledničku, je třeba zkontrolovat, že se v ní nenachází žádná vejce. Zase jsem měla pádný důvod naši ledničku celou pořádně umýt. A první snídaně v novém domečku byla míchaná vajíčka. Ne, opravdu nejsem blondýna!

Ale dávám k dobrému vtip od mojí výborné kamarádky Jarušky: Takhle sedí večer u televize a dívá se do mobilu na předpověď počasí a hlásí manželovi: „Ty jo, super, v pátek 21, v sobotu 22, v neděli 23 stupňů, to je paráda…“ Manžel Marek na ni nevěřícně kouká, co to má za předpověď. Spletla se, byly to data těch dní! A Jaruška je blondýna. Nejhezčí na ní je, že to prostě přizná a společně se zasmějeme.

Další poznatek po přestěhování:

I když věříte instalatérovi, nekoupejte dítě ve vaně první den, aniž byste počkali, než se vana vypustí. Trochu nastala potopa, neboť se již zřejmě řemeslníkovi nechtělo zkracovat a napojovat trubku na odpad. Také sifon byl nakřáplý. Naštěstí jsme to hezky vytřeli, vysušili, dolů nic nenateklo, malovat nemusíme, manžel to spravil … Řeknu vám, nechápu to!

REKONSTRUKCE DOMU ONLINE UŽ PŘINESLA:

Moje šatna

Je to neuvěřitelné, já vidím své svršky všechny přehledně najednou a mám přehled. Sestra s mojí švagrovou mi pomáhaly stěhovat a hrozně se divily, že to není možné, že to všechno nosím.

A vůbec nejlepší byla má švagrová (pořád říkala něco o tom, že si můžu otevřít obchod), když vybalovala boty v centrální šatně. Moje boty, moje střevíčky, pantoflíčky, a další a další moje boty, kluci mají jeden regálek a já zbytek. Tedy zbytek pak musel ještě do sklepa do botníku, kde budou holínky a ještě sezonní obuv. Asi se některých botiček zbavím. Tedy těch, ve kterých se nedá chodit, i když bota vypadá krásně. Prostě si musím přiznat, že jen zbytečně zabírají místo (pro další krásné botičky).

Internet

Zklamání zaznamenala i práce elektrikáře. O2 zajistilo, že internet v našem domě funguje a já se den před nastěhováním počala zajímat, kam zastrčím ten modem, aby to jelo rychlostí blesku. No a nikde nic. Manžel našel nakonec zaslepenou zásuvku. Chápete? Ale přijel chlapík – nějaký smluvní partner od O2, zkontroloval, zapojil, krabičku našrouboval a nechtěl ani zaplatit! Ovšem nad kompetentností našeho elektrikáře visí otazník.

Nicméně první věc po nastěhování – syn u PC a zjišťuje rychlost internetu. Velké zklamání, moc pomalé. Ale když druhý den mastil po večeři nějakou tu svou důležitou hru, vypadal mnohem spokojeněji, prý to není taková katastrofa a několik let s námi ještě pobude!

Malý Willie má svůj první samostatný pokojíček. Má postel jako opravdový král, i když se mě neustále ptá, jestli už je jeho pirátská postel objednána. Starší bratr se zbavil všech svých plyšáků (až na ošuntělou a vybledlou veverku), takže Willie není na té obrovské posteli tak ztracený a hlavně zdědil spoustu dalších hraček, takže je nadšený.

Třetí den po nastěhování se dostavil také truhlář, který dělal schodiště, aby dodělal zábradlí, kvůli kterému jsem nespala, aby mladší syn nespadl v noci ze schodů. Také jsme zjistili, že na malého nefunguje čidlo na světlo, musí zvednout ruku. No tak jsme ho trénovali, že když vyjde z pokojíčku, tak tu ruku musí zvednout. Ale nedovedla jsem si představit, jak rozespalý jde v noci na záchod, zvedne ruku, vyhne se schodům... No, už je to snad za námi, když je tam to moc krásné zábradlí. Také rohová lavice je hotová i s parapety a je to opět moc krásné.

Máme toho hodně za námi a ještě více před námi. Venkovní úpravy, fasáda, terasa, plot, chodníky, příjezdová cesta…

Řeknu vám, to ráno poté, co manžel přezul obě auta na letní pneumatiky, první výhled z okna, zasněžená zahrada, padající vločky, všude bílo. Začalo jaro. Ještě že na zahradu nemám čas ani sílu!