Z něj vystoupila fešná blondýna Gabi s fešákem Josefem a po obědě vyndali z kufru vozu spoustu, ale opravdu spoustu květin. Zrovna byla strašná zima, ale to nevadilo. Chodili jsme po zahradě a zasazovali květiny a keře a Gabi mi vysvětlovala, co to je, jak se o to mám starat, jak to pokvete, co s tím na podzim. Nepamatuji si skoro nic, a ještě v němčině některé rostliny fakt neznám, takže až to vyroste, budu porovnávat podle atlasu nebo podle toho, co kdo z příchozích bude znát. Tak teď si může celá naše víska myslet, že mám zahraniční zahradnici. Je to pravda, hledám inspiraci všude.

S Josefem jsme pak postáli u kompostu a on mi zasvěceně vyprávěl, co a jak tam dávat, nedávat. Manžela jsem ani nemusela dlouho přesvědčovat o tom, že je nutné založit nový kompost, neboť ten původní svou kapacitou prostě nestačí. A protože mi sousedka půjčila zatím největší knihu o zahradách, jakou jsem kdy viděla, a tam je několik stránek o kompostování, tuhle jsem ho přistihla, jak si ji čte! A on si fakt normálně nečte nic jiného, jen návody (když je nejhůř) a tv program. A také již rozřezali dřevo a přemístili ke stavebnímu materiálu, a už se projektuje velký kompost, kam se bude vše sypat z jedné strany a z druhé strany odebírat substrát (pozor, já jsem také studovala). VŠECHNY PŘEDCHOZÍ DÍLY, KTERÉ SE VĚNUJÍ REKONSTRUKCI PŘED NASTĚHOVÁNÍM, NAJDETE ZDE

Máme totiž málo zeminy, nemůžeme dělat žádné záhonky, není z čeho.

Také mám ponaučení pro další zahradnický život, že musím nosit vždy rukavice, abych pak mohla být v soukromém a pracovním životě za dámu. Rukavice na jednorázové použití (takové ty lékařské) praskají v nejnevhodnější okamžik, a že Gabi nenosila přes tyto jednorázovky ještě další jen tak pro nic za nic. Člověk se celý život učí.

Už bych chtěla nosit ze zahrady něco k jídlu, ono se to pak určitě vše rozbují najednou a já nebudu stíhat sklízet, ale ten nástup jara je hrozně pomalý. Tak jsme alespoň s Williem zavařili mladé smrkové výhonky – udělali jsme lektvar na kašlík na zimu, on pečlivě natrhal, já zasypala cukrem a citronem nakrájeným a dala na okno. Do večera je měl všechny přestěhované ve svém pokojíčku. Asi má strach, že mu vše vezmeme.

Zato jeho stroje jsou všude, po celém domě, parkuje traktor v mé šatně, další vůz v manželově šatně, další stroje přeskakujeme v kuchyni. Myslím, že jsme mu tu invazi měli včas zarazit, leč se tak nestalo a nyní už je pozdě. Jedině mu ještě povolit výjezd na zahradu, ale to bych se pak nauklízela!

Další hračky přestěhoval ke schodišti na odpočívadlo, aby se na ně prý v jeho pokojíčku neprášilo. Takže teď opět vypadáme jako čerstvě po nastěhování.

Moc se těším na další stavební úpravy, ale pořád nemáme schválené financování a z výplaty tu fasádu nedáme. Tak snad se to někam pohne. Nejdřív ale musíme udělat terasu a oplocení, pak tu fasádu. Tam si to zase manžel udělá po svém. Moje výběrové řízení se mu sice líbilo a zúčastnil se ho (myslím na fasádu), ale pak tam stejně byl zedník, co dělal vnitřky, a i když může až na podzim, stejně to asi zbyde na něj. Určitě ten dům ale hodně prokoukne, když na tom bude fasáda bílá jako sníh. Tedy o barvě ještě diskutujeme, ale asi bude hodně světlá. K tomu kameni se to bude hodit a dům bude vypadat určitě krásně.