Obalení potrubí rozvodů vody je základní předpoklad pro zvýšení úspor v domě. Však také na to platí vyhláška 193/2007 Sb. o stanovení účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie. Jde o to, abychom snížili tepelné ztráty, které vedením vody v potrubí vznikají.

Co je tepelná ztráta

Jaké tepelné ztráty můžeme u potrubí očekávat? Teorie nám udává jednoduchou rovnici Q = Uo x l x (tA – tB), kde Uo je součinitel prostupu tepla válcovou stěnou, l je délka potrubí a závorka udává rozdíl teplot uvnitř (tA) a v okolí (tB).

Součinitele Uo najdeme podle jednoduché tabulky, která nám je srovnává podle světlosti trubky (dle níže dané tabulky):

  • DN 10 – DN 15: 0,15 W/mK
  • DN 20 – DN 32: 0,18 W/mK
  • DN 40 – DN 65: 0,27 W/mK
  • DN 80 – DN 125: 0,34 W/mK
  • DN 150 – DN 200: 0,4 W/mK

Výše uvedené jsou jen teoretické hodnoty, které nyní musíme poměřit s realitou, která je daná součiniteli přestupu tepla mezi trubkou a okolím a také součinitelem tepelné vodivosti izolace.

Výpočet se tak stává složitější při různých druzích materiálů trubek a izolace. Základní informaci o materiálu získáte z laserem vytištěných údajů na trubkách a izolacích a jednoduše si na internetu pak najdete dané hodnoty. Například trubky z plastů:

  • PP-3: 0,24
  • PEX: 0,41
  • PB: 0,22
  • PVC-C: 0,14

Od teorie k praxi

Je to celá věda, která ale pro nás znamená jedno – izolovat potrubí je třeba, abyste zamezili úniku tepla, které jste pracně a draze vyrobili. Izoluje se mnoha druhy materiálů. Základem je pěnový polyetylen, který zabraňuje kondenzaci vody (jsou i verze s paropropustnou fólií), je chemicky a tvarově stálý. Pak je v nabídce kruhově extrudovaný polyetylen, který dokáže odolávat ve větším rozsahu teplot. Pro ještě vyšší teploty jsou vhodné materiály jako kamenná vlna, hlinito-křemičitá vlákna, skelná vlákna apod.

I pro vnější rozvody pak doporučujeme kaučukovou ochranu s uzavřenou buněčnou strukturou.

Jakou tloušťku tedy musí mít izolace? To by vám měla říct výše uvedená vyhláška nebo ještě lépe odborník. Není to tak jednoduché. Šestimilimetrové izolace leckdy nedostačují a jen zvyšují kondenzaci vody na trubkách, což je samozřejmě nežádoucí. Ovšem čím větší tloušťka izolace, tím vyšší náklady, které se ne vždy vrátí. Předimenzovávat izolace je tak zbytečné.

Na internetu najdete několik výpočtových online programů, které vám správnou tloušťku izolace spočítají. Pokud ale chcete jednoduchou nápovědu, která je tak nějak univerzální, můžeme sáhnout do staré a již zrušené vyhlášky 151/2001 Sb., kde se říkalo:

  • do DN 20 > 20 mm;
  • DN 20 až DN 35 >= 30 mm
  • DN 40 až DN 100 >= DN
  • nad DN 100 >= 100 mm

Možná ještě důležitější, než je tloušťka izolace, je její správné provedení. Bohužel se setkáváme, že lidé si navlečou na rovné části trubek izolaci, ale kolena nechají volná. Stejně tak ignorují i to, že izolace by měla přesně doléhat na trubku a měla by být upevněná. Fitinky, ventily a další části, které se nedají tímto materiálem izolovat, se pak obalují jutovinou. Obalovat je materiály, jako je trhaný textil (klasické tmavé průmyslové deky), se nedoporučuje, protože nezabraňují kondenzaci, naopak vodu sají a neodpařují.