Základem je dům ze šedesátých let z červených cihel, dělený ve středu dřevěným prolisem. Pro mnohé by tohle byl ideální dům ještě dnes. Ovšem je krásně vidět, jak práce profesionálního architekta změní dům k nepoznání. Koncept zůstal. Základ domu je stále stejný, nebylo třeba dělat žádné úpravy. Ostatně k okolním viktoriánským stavbám by se ani nic výraznějšího nehodilo. Dřevěný vlys však byl nahrazen proskleným. Dům má najednou mnohem menší vizuální hmotnost. Obavy, že tímto velkým průhledem je vidět skrz dům, tu nejsou na místě. Sklo totiž vede jen ke schodišti, které prochází celým třípatrovým domem.

Zadní část pak využila zvýšenou terasu, která byla využívána jako zahrada. Ta není větší, tohle je maximální rozsah pozemku. Zde tedy nahradili architekti z Assembledge+ a Fowlkes Studia nevzhlednou plochu velkou terasou s lihovým ohništěm a přistavěnou krytou odpočinkovou stíněnou místností, která se může využívat, je-li venku příliš horko, nebo naopak prší. Střecha zároveň slouží jako terasa.

Interiér domu byl kompletně přebudován. V suterénu najdeme jeden samostatný pokoj pro návštěvy včetně obývacího pokoje. Dále je tu sklad, tělocvična a koupelna.

V přízemí je jeden velký prostor, který je členěný na jednotlivé části velmi zajímavým řešením. Mezi kuchyní a jídelnou je totiž vysoká skříň. Aby nemusel kuchař všechna jídla přenášet kolem, může je nechat na kraji kuchyňské linky, která vytváří za skříní průchod. Odtud pak může jídla servírovat na stůl.

V patře pak jsou tři samostatné ložnice a dvě koupelny. Aby se prosvětlil interiér, byl přidán do střechy světlík.