Aby bylo dosaženo v domě měrné roční spotřeby tepla na vytápění (včetně větrání) 15 kWh/m2 a nižší, nelze se obejít při výpočtu potřeby tepla pro větrání bez uvažování vlivu zpětného získávání tepla z odpadního vzduchu, bez ohledu na výsledek jeho ekonomické návratnosti.

Pokud budeme dále mluvit o pasivních stavbách velikosti rodinného domu, existuje pro tyto případy řada výrobců vzduchotechnických jednotek. Toto zařízení může sloužit pouze k výměně větracího vzduchu a k rekuperaci tepla z něj. Potom je třeba jednotlivé místnosti dotápět malými zdroji tepla – elektrickými přímotopy. Větrací jednotky s cirkulačním okruhem a teplovodním výměníkem je možno využít i k vytápění domu cirkulačním vzduchem.

Jednotky se umísťují v technické místnosti domu, rozvody cirkulačního vzduchu s podílem čerstvého vzduchu se umísťují většinou do podlah s vyústěním přiváděného vzduchu u oken. Odsávání vzduchu probíhá z koupelen, WC a kuchyní, do kterých se vzduch dostává štěrbinami pode dveřmi. Tento vzduch pak odchází ven, když předtím předal teplo čerstvému vzduchu. Nasávací vyústky cirkulačního vzduchu se umísťují poblíž zdrojů tepla a do nejvyšších míst v podlaží.

Množství větracího vzduchu bývá kolem 150 m3/hod., množství cirkulačního vzduchu závisí na velikosti tepelné ztráty a teplotě topného média a pohybuje se ve stovkách m3/hod. Elektrický příkon ventilátorů se pohybuje okolo 250 W. Zdrojem tepla bývá akumulační nádrž s topnou vodou, kterou ohřívají solární panely, tepelné čerpadlo nebo elektrokotel.

Návrh teplovzdušného zařízení, které by v každém okamžiku zajišťovalo pro každou místnost potřebné množství vzduchu s ohledem na vytápění i větrání, by byl příliš složitý a zařízení drahé. Proto se při návrhu množství vzduchu přiváděného do jednotlivých místností vychází z tepelné ztráty každé místnosti a pouze se kontroluje, zda je výměna vzduchu dostatečná. V důsledku to znamená, že dvě jinak stejné místnosti, z nichž jedna má větší tepelnou ztrátu, třeba proto, že to je krajní místnost v domě, jsou větrány s různou intenzitou. Také nelze individuálně regulovat teploty v jednotlivých místnostech. Naopak takovýto systém umožňuje přenášet tepelné zisky z jedné místnosti do celého domu, nebo přivést vzduch z celého domu do jedné místnosti.

Předávání vlhkosti

Při trvalém provozu řízeného větrání s rekuperací tepla dojde obvykle k poklesu vnitřní relativní vlhkosti vzduchu pod přípustnou mez. Je-li to dlouhodobě pod 40 %, může toto způsobovat obyvatelům zdravotní potíže v důsledku vysychání sliznic. Proto byly vyvinuty jednotky s rekuperátorem, který má schopnost i zpětného předávání vlhkosti pomocí speciální membrány při jinak zcela oddělených proudech vzduchu.

Jednodušší formou, jak zabránit tomuto jevu, je přizpůsobit provoz větrání tak, aby k nadměrnému poklesu vlhkosti vzduchu nedocházelo. Lze prokázat, že při běžném provozu standardní domácnosti, pokud se bude větrat přerušovaně, např. na základě impulsů od osvětlení WC, koupelny nebo kuchyňské digestoře, se dosáhne přijatelné výměny vzduchu při zachování jeho přiměřené vlhkosti.

Zemní registr

Zemní registr je určen k přirozenému chlazení v letním období a pro předehřev větracího vzduchu v topném období. Zároveň chrání rekuperační výměník před namrzáním.

Zemní registr se skládá z potrubí vedeného v zemi v hloubce kolem 1,8 m v délce 20 až 25 m, vstupní šachty a víka s filtrem. V zimě při venkovní teplotě -15 °C se přiváděný vzduch ohřívá průchodem potrubím zemního registru na +2 až +5 °C, v létě se naopak venkovní vzduch ochlazuje z +32 °C na +19 až +22 °C. Protože se v potrubí tvoří kondenzát, je třeba, aby bylo vyspádováno, musí umožňovat čištění, musí být těsné a je žádoucí, aby bylo provedeno z antibakteriálního materiálu.

Ekonomie zpětného získávání tepla

U velkých vzduchotechnických zařízení se zpětným získáváním tepla s dlouhodobým provozem v objektech, kde by vzduchotechnika byla namontována i bez rekuperace, je ekonomická návratnost zařízení pro zpětné získávání tepla nezpochybnitelná. U pasivních nebo nízkoenergetických domů je však rekuperace něčím navíc, co supluje otevírání oken.

Aby řízené větrání v rodinném domě mělo vůbec smysl, musí být dům těsný. Při posuzování návratnosti investice do zařízení pro zpětné získávání tepla je třeba vyhodnotit roční úspory energie a porovnat je s investičními náklady a s provozními náklady zařízení. Provozní náklady představuje zejména elektrická energie pro pohon ventilátorů. Při posuzování je nutno přistupovat ke každému případu individuálně. Instalace řízeného větrání s rekuperací tepla může například napomoci k získání dotace, může znamenat pro majitele jistotu vnitřního vzduchu bez alergenů, jistotu, že dům bude vždy přiměřeně provětrán i v době jeho nepřítomnosti. Tyto a ostatní výhody mohou být i důvodem, že investor nebude nutně požadovat, aby zařízení vykazovalo ekonomickou návratnost.

Teplo z odpadní vody

V řadě průmyslových provozů, v prádelnách, kuchyních, bazénech, lázních je k dispozici velké množství znečistěné vody, kterou je nutno odpouštět a která je stále teplá. Před vypuštěním do kanalizace je možno využít tepelný obsah v této vodě, když ji necháme projít speciálním výměníkem, kde se od ní předehřeje studená voda přicházející do objektu. Konstrukce výměníku z nerezových plechů nevyžaduje čištění nebo filtraci odpadající vody. Kromě centrálních zařízení existují i malé výměníky vhodné např. i pro jednotlivé sprchy.

Dobrá rada nad zlato

Plánujete-li výstavbu nebo rekonstrukci svého domu, uvažujete-li o změně vytápění nebo o využívání obnovitelných zdrojů energie, máte-li zájem o bližší informace k dotacím z programu Zelená úsporám nebo i z dalších dotačních titulů, můžete využít bezplatného a nezávislého poradenství občanského sdružení Energy Centre České Budějovice (ECČB).

-Ing. Zdeněk Krejčí, technik ECČB-