V základech pražského Josefova původně bylo tajemstvím opředené židovské ghetto, v němž se přízrak Golemova stínu potkával s křivolakými a temnými uličkami plnými stínů pokoutných obchodníků a krčmářů. Dnes s majiteli rekonstruovaného domu mimo hlavní město. Samotné centrum Prahy, kousek od turisty okupovaného Staroměstského náměstí, vyměnili za pobyt mimo metropoli. Přesto dnešní návštěva dýchá atmosférou zabydlenosti, zvláštních krásných věcí a individuální citlivostí k prostoru, v němž rodina Jany a Petra žije. V centru Prahy„Původně jsme měli byt s úžasným výhledem na střechy staroměstských kostelů. Byl plný zajímavých detailů a dýchal přátelskou atmosférou. Přesto jsme chtěli ven,“ objasňuje paní Jana, proč se rodina s dvěma dospělými dětmi rozhodla opustit město a přestěhovat se na venkov. Dům, který nyní obývají a který postupně rekonstruovali, lze nejlépe označit slovy zabydlenost, pohostinnost a citlivost k uměleckým hodnotám. Rodina našich dnešních hostitelů čítá celkem pět členů, nepočítaje kočku Sáru a psa Tomíka. „Když jsme se s Petrem před lety brali, Petr bydlel s maminkou ve Vysočanech a já měla družstevní minibyteček v Karlíně. A protože jsme si přáli mít děti, začali jsme hledat správné útočiště. V žádném případě jsme se nechtěli stěhovat na sídliště. Byla to dlouhá řada hledání přes různé inzeráty,“ popisuje pouť do vysněného domu paní Jana. Cit pro interiér Celý dům je s citem pro detail zařízený převážně starým nábytkem a také novými, často železnými kousky nábytku, z nichž každý má svůj příběh. A nezapřou hlavní koníček, umělecké kovářství, pána domu. Posaďte se na výrazně tvarovanou lavičku u zahradního bazénu a pochopíte, že tento dům, který jsme dnes navštívili, je výjimečný i svým výtvarným výrazem. Na stropě hlavního, obývacího pokoje visí starožitný lustr, skleníky s porcelánem a sklem jasně napovídají, jak je celá rodina orientována. Odpočinkové sofa společně s tygří kůží na podlaze zdobí první patro, kde je „pánský budoár“. Přiznané stropní trámy a jednouché kovové zábradlí pak vymezují tento odpočinkový prostor. Z bytu na venkov?A jak se bude tento krásný, příjemně zařízený dům dál vyvíjet? Nebo je již v takové podobě, jak by si majitelé přáli? Asi už toho mnoho nebudeme měnit, říkají. „Vyhovuje nám trochu starosvětský duch, jsme rádi obklopeni hezkými věcmi, ke kterým máme své vzpomínky. Možná to někomu připadá příliš mnoho věcí najednou, ale věřte, že každý obraz na zdi tady má své jasně promyšlené místo,“ dodává majitelka domu. Nezbývá než souhlasit: oproti strohým a moderně laděným interiérům je tento dům na venkově příjemnou oázou klidu a starosvětského citu pro výtvarné umění. Typ: rodinný dům výtvarníkůVšimněte si: citlivé kombinace umění, starožitného nábytku a kovových prvků v interiérech -var-Foto: Iveta Kopicová