Pražské nábřeží Vltavy má své nepopiratelné kouzlo. Byt, který dnes navštívíme, se nachází v jednom z činžovních domů z devatenáctého století. Dnešní návštěva nás zavede do klasického bytu 3+1 v nedávno opraveném činžovním domě. Tady ve druhém patře koupil byt mladý pár. Oba pracují v reklamní branži: on se zabývá kampaněmi pro velké firmy, ona pracuje jako grafička. Kladný vztah k designu a umění, často také přímo související s profesním zaměřením majitelů, je patrný hned po vstupu do příjemného bytu. Zatím bezdětný pár využil možností, které prostor o podlahové ploše přibližně devadesát metrů čtverečních skýtal, a proměnil ho drobnými a z architektonického hlediska nenáročnými zásahy v přívětivé místo, kde se rádi setkávají přátelé, připravují dlouhé večeře, tak na druhou stranu zde Monika – paní bytu – má také vcelku klid na práci. Často pracuje v noci, „…pak je příjemné se přes malý balkon dívat na stále proměnlivé panorama Pražského hradu. Je to obraz, kterého se nikdy nelze nasytit. Panorama řeky Vltavy a kopce naproti jsou inspirativní v kterémkoliv ročním období.“ Její přítel Tomáš je více při zemi a hovoří o hlavním problému bytu a tím je rušná lokalita v centru. „V létě se samozřejmě při otevřených oknech a balkonu musíme smířit s cinkáním tramvají nebo troubením aut na nedaleké křižovatce,“ dodává. Na druhou stranu stačí seběhnout pár schodů, přejít silnici a na nábřeží, jehož romantiku mají oba rádi, jste za minutu. Ranní procházky s retrívrem Bartolomějem, krátce přezdívaným Bárt, jsou každodenním rituálem. Podobně pak večer. Ale pojďme se podívat na interiéry, které nás zaujaly na první pohled. Jsou vzdušné a jednoduché: na podlahách zůstaly původní dubové vlysy. Jen se v rámci celkové rekonstrukce před několika lety opravily. „Zvolili jsme ten nejtvrdší lak, který se používá do sportovních hal, protože rozjetý Bárt by je asi brzy proměnil v jeden velký linoryt,“ říká Tomáš. Přesto se ani této zátěžové povrchové úpravě nepodařilo odolat psím drápkům a podlaha je při bližším ohledání jasným dokladem psích tras. Pár zapaspartovaných plakátů ve spojení s funkcionalistickým křeslem vytváří v hlavním obytném prostoru náladu plnou designu. Doplňuje je jednoduché sofa, počítačový stolek a slavné ikony designu šedesátých let: židle pantonky. Jednoduché plastové židle od Varnera Pantona se vyrábějí už více než čtyřicet let, a přesto jejich nadčasový tvar perfektně funguje v jakémkoliv interiéru. „Máme je rádi, dají se stohovat na sebe, na balkoně přežijí i občasný déšť a hlavně se na nich pohodlně sedí,“ říká Monika o oblíbených židlích. Na stropě visí lampa s průmyslovým charakterem, nejde přímo o halový lustr, ale spíše interpretaci průmyslového osvětlení, v podobném duchu se nese i lampa Tolomeo od slavné italské firmy Artemide. Tomáš s Monikou zvolili dvojramennou verzi, ve formě malé lampičky na čtení ji pak v bytě najdeme ještě jednou. Ostatně knihy hrají v domácnosti obou majitelů důležitou roli: rádi čtou, v jejich knihovně najdeme nejednu knihu o výtvarném umění. Pár fotografií od známých současných umělců pak zdobí stěny bytu. Černá skříňka a lampa někdy ze dvacátých let jsou dalšími solitéry, které atmosféru uvolněné kombinace starého s novým jen podtrhují. Jsme na design docela zatížení, shodují se oba majitelé. Do budoucna se v tomto bytu mnoho měnit nebude, zatím vyhovuje jak rozlohou, tak uspořádáním, které maximálně odpovídá krédu obou majitelů: jednoduchost především. Raději méně, ale kvalitních věcí s promyšleným designem. Spojení starého činžovního domu a zdejších interiérů si ostatně o takový přístup říká. Není nijak náročný, vlastně ani drahý – jak oba dodávají. Citlivost pro detail, volba materiálů a klid jsou hlavní charakteristiky, které nás při této dnešní návštěvě napadnou především, a tak to má být. Povšimněte si: jednoduchosti interiéru; špičkového designu v kombinaci se starým nábytkem; výhledů z bytu -var- Foto: Iveta Kopicová