Obecně se jedná o pojmenování zpětného získávání energie, v případě rekuperace tepla jde tedy o tepelnou výměnu mezi přicházející a odcházející látkou. V oboru pozemních staveb půjde většinou o předehřívání čerstvého větracího vzduchu odcházejícím odpadním vzduchem. Nic však nebrání tomu, abychom si mohli představit i předehřívání studené vody odtékající teplou vodou. V dalším se budeme zabývat především rekuperací tepla z větracího vzduchu.

Upřesnění pojmů

Rekuperací tepla bývá v praxi ne zcela přesně označován každý proces zpětného získávání tepla. Ve skutečnosti je to jen jeden ze způsobů, jak zpětně získat z nějakého média teplo, které by jinak bez užitku odešlo do venkovního prostoru. Slovo rekuperace znamená, že při předávání tepla jsou obě látky, v našem případě vzduch, vzájemně odděleny přepážkou – teplosměnnou plochou. Dalším hojně využívaným způsobem je regenerace tepla, kdy se akumulační hmota střídavě vystavuje působení odpadnímu a větracímu vzduchu, tedy se střídavě zahřívá a ochlazuje.

Něco z historie

Až do počátku 70. let minulého století se na úspory při vytápění příliš nehledělo. Průmyslové a zemědělské haly byly běžně vytápěny větracím vzduchem. Oblíbeným zdrojem tepla byly různé teplovzdušné agregáty s hořáky na lehký topný olej (LTO), kde technickým vrcholem regulace, pokud vůbec nějaká byla, byl termostat vnitřního vzduchu. Šetření koneckonců ani nebylo žádoucí, neboť spotřeba LTO, tak jako vše ostatní, byla plánována a každá úspora se vymstila sníženým přídělem na příští rok.

Situace se změnila až příchodem tzv. ropné krize. Zařízení pro zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu se v cizině v té době již vyráběla a používala, např. rotační regenerační výměník Econovent, ovšem o hromadném dovozu nemohla být v té době řeč. Proto se improvizovalo a jako prvotní řešení se nabízel kapalinový okruh s využitím vyráběných chladičů vzduchu se šestiřadými výměníky. Někteří tuzemští výrobci vzduchotechniky reagovali na tento požadavek zavedením výroby víceřadých výměníků. Řešení se postupně zdokonalovala, původní výměníky s velkou tlakovou ztrátou na straně vzduchu byly nahrazeny tlakově optimalizovanými výměníky. Původní jedovaté nemrznoucí směsi byly nahrazeny přívětivějšími látkami a účinnost ze 45 % stoupla až na 90 %.

Propagátorem tohoto řešení byl ing. Srnka, vedoucí projekce n. p. Janka Radotín, který publikoval výpočtovou metodiku, která byla šířena po republice formou zlepšovacího návrhu. K první velké aplikaci tohoto systému došlo při stavbě tehdejšího „Paláce kultury“, dnešního Kongresového centra v Praze. Postupem času tento systém ustoupil do pozadí v souvislosti se zahájením výroby tepelných trubic, rotačních a deskových výměníků v tehdejším Československu.

Postupem času došlo ke zpřísnění požadavků na provádění staveb a význam podílu větrání na celkové tepelné bilanci stavby vzrůstal. Máte-li dotaz z této oblasti, pak neváhejte a napište do odborné poradny TvujDum.cz.

Tolik na úvod a příště o rekuperaci trochu podrobněji.

-Ing. Zdeněk Krejčí, technik ECČB-