Při návrhu i realizaci staveb je nutné věnovat patřičnou pozornost izolacím, ať už hydroizolacím, které chrání budovu proti vnikání či úniku vody, nebo tepelným, které mají na starosti tepelné ztráty či zisky.

Hydroizolace na bázi asfaltu

Pozornost a pečlivost návrhu i provedení izolací obecně je zde namístě – záleží na vhodném typu, správné aplikaci podle technologického návodu výrobce a kontrole hotové práce. Pozdější opravy není totiž často možné provést bez razantních stavebních zásahů, neboť se nacházejí v postupně zakrývaných spodních částech konstrukcí. Může tak dojít nejen k poškození majetku, ale vzrůstají také finanční náklady.

Pokud jde o hydroizolace, chrání budovy před zemní vlhkostí, volně stékající i tlakovou vodou, a také před radonem a jinými plyny. Na druhé straně brání úniku vody v zahradních jezírkách, bazénech, jímkách a podobně.

Hydroizolace lze dělit podle materiálů, z nichž jsou vyrobeny (asfaltové, syntetické a ostatní – například kovové či z jílových hmot skla), a podle způsobu aplikace (pokládané za studena, lepené, svařované, připevňované mechanicky, natírané…). Mezi nejrozšířenější patří vodotěsné izolace na bázi asfaltu, a to ve formě stěrek nebo pásů z oxidovaného a modifikovaného asfaltu. Pásy lze podle druhu pokládat za studena, upevňovat k podkladu mechanicky nebo navařováním přes asfaltové nátěrové hmoty či plošně přes dilatační vložky. Modifikované pásy se podle typu zvláště uplatní jako izolace proti tlakové vodě nebo radonu. Mezi nejmodernější patří asfaltové bitumenové pásy, které v sobě spojují vysokou pevnost a mechanickou odolnost asfaltových pásů a pružnost izolačních fólií.

Syntetické hydroizolace

Syntetické hydroizolační fólie jsou samostatnou konstrukční vrstvou a od izolovaných vrstev jsou zpravidla odděleny vyrovnávací textilií. Některé typy se však lepí do asfaltu nebo jsou již samy opatřeny touto vrstvou, a tou se pak lepí do asfaltových materiálů. Využívají se proto často například při rekonstrukcích střech s původní asfaltovou krytinou. Nejčastěji jsou používány nopové fólie z PEHD, k jejich přednostem patří nízká hmotnost, snadná pokládka a odolnost vůči agresivním látkám, výhodou je i to, že současně s izolací zajišťují i odvětrávání pomocí takzvaného pasivního ventilačního systému v prostoru mezi podkladem a fólií.

Mezi novější materiály patří fólie z měkčeného PVC, ty se dají pokládat na vlhký podklad, jsou do určité míry rozměrově flexibilní, při možném pohybu konstrukce nemusí proto dojít k jejich porušení, i v namáhaných částech stavby stačí pouze jedna vrstva. Některé typy fólií fungují jako hydroizolace i pochůzná vrstva. Poměrně velmi novou kategorií jsou stěrkové hydroizolace z tekutých či pastovitých materiálů. Nanášejí se nátěrem, stříkáním nebo stěrkováním, finální povrch je beze švů a spár. Výhodné je jejich použití u konstrukcí z betonu – uzavřou povrch a zabrání pohlcování vlhkosti. Jedno či dvoukomponentní stěrkové hydroizolace nezvyšují pevnost či mechanickou odolnost podkladu, slouží především k posílení vodotěsnosti, vícekomponentní stěrky mohou obsahovat urychlovače či zpomalovače vytvrzení a podobně. Při nanášení není nutná zvláštní manuální zručnost ani odborné školení, stěrkové izolace se aplikují i na ne zcela rovný povrch, s výhodou slouží k izolaci těžko přístupných a náročných konstrukčních detailů.

Izolace stěn a střech

Stavby je ovšem nutné chránit i shora a u dřevostaveb také ve stěnách, a to především proti dešti a kondenzaci vzdušné vlhkosti, která způsobuje vznik plísní a může následně ohrozit i statiku stavby. Pro tento typ izolací se používají parotěsné vrstvy, které zabrání průniku vlhkosti nebo zkondenzované vody do vnitřku konstrukce. U obydlených prostor se vkládají blíže k interiérové straně stěny či střešního pláště a zabraňují průniku vnitřní vlhkosti ven. Pro zjištění typu izolace a jejích parametrů slouží výpočet tepelně-technického posouzení stavby. V případě střešních plášťů se podle konstrukce používá místo parotěsné zábrany takzvaná parobrzda, která umožňuje jedno nebo oboustranné pronikání vzdušné vlhkosti dovnitř i ven, a konstrukce tak může „dýchat“. Parotěsnou zábranou je nejčastěji plastová či hliníková fólie, plech či asfaltové pásy. Propustnosti parobrzd je dosaženo mikroperforací nebo složením materiálu fólie.

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz Příště: Izolace budov II. – Tepelné izolace