Tepelné izolace slouží k udržení tepla v budově, případně zabraňují přehřívání interiéru v horkých dnech. Základním parametrem je nízký stupeň tepelné vodivosti, ovšem využívají se i jako zvuková izolace. K nejstarším tepelně-izolačním materiálům patří jistě přírodní suroviny – sláma, seno nebo lišejníky, druhá polovina minulého století přinesla pak ve větší míře užití plastů. Dnes nejčastěji používané jsou syntetické materiály - polystyreny, polyuretany, PVC, PE, novinkou je pěnové sklo. Zejména kvůli příznivé ceně je nejoblíbenější expandovaný pěnový polystyren (EPS), pro zvýšení požární odolnosti jsou jeho součástí retardéry hoření. Součinitel tepelné vodivosti je pro typ EPS 100 stanoven na ?d = 0,037 W/(m.K). Číslo v označení vyjadřuje pevnost v tlaku, ta může mít hodnotu od 50 do 250 kPa. K podkladu se buď pouze lepí, nebo se kombinuje lepidlo a mechanické kotvení. Hodí se i jako kročejová izolace, nesmí však být dlouhodobě vystaven vlhku. Do vlhkého prostředí je určen takzvaný extrudovaný polystyren, značený XPS, který má uzavřené póry a nenasakuje vlhkost. Používá se proto zejména k izolování soklů, základových desek, uplatní se i ve skladbě střech s obráceným pořadím vrstev. Také obsahuje retardéry hoření, je ovšem nutné ho chránit před UV zářením. Dalším rozšířeným syntetickým materiálem je pěnový polyuretan. Pod tímto označením si většina lidí představí takzvaný molitan, pro stavebnictví však určena vytvrzená pěna PUR, která funguje jako velmi kvalitní tepelná izolace s nízkým součinitelem tepelné vodivosti ?d 0,025 W/(m.K). Pro zvýšení účinku může být kombinována s hliníkovou fólií, minerálním rounem nebo s EPS. I tento materiál je nutné chránit před UV zářením.

Přírodní materiály

Mezi přírodní materiály řadíme nerostné suroviny a přírodní obnovitelné, tedy rostlinné zdroje. Tepelně-izolačním materiálem nerostného původu je minerální vlna s velmi příznivým poměrem vlastností a ceny. Vzniká tavením hornin, z čediče se vyrábí kamenná, z křemene pak skelná vlna. Oba materiály mají podobné vlastnosti, jsou odolné proti ohni, vadí jim však dlouhodobá vlhkost. Oproti výše uvedeným tvrzeným pěnám jsou minerální vlny vysoce paropropustné, stavba proto může dýchat, tento typ tepelné izolace se používá s výhodou u difúzně otevřených konstrukcí.

Přírodní rostlinné, a tedy obnovitelné suroviny jsou konopí, sláma, seno, dřevo a produkty z něj. Historicky prověřená je sláma – jak stavební, tak i tepelně-izolační materiál našich předků, byla totiž dostupná a levná. V současnosti její obliba opět roste, používá se při výrobě nepálených cihel, takzvaných vepřovic, je součástí hliněných omítek, slouží jako krytina i tepelná izolace, může být použita také jako konstrukční materiál. Kombinace slaměné izolace a hliněné omítky zvyšuje překvapivě výrazně požární odolnost vrstvy, může to být až 90 minut, velkou nevýhodou je naopak nízká odolnost proti vlhkosti. Ačkoli dříve byla sláma odpadním materiálem při pěstování obilí, dnes je nutné odrůdy s dlouhou slámou pro stavební účely speciálně pěstovat, sláma je díky tomu velmi drahou, až luxusní surovinou.

Rostlinou budoucnosti je v tomto ohledu jistě technické konopí – velmi rychle roste, není náročné na péči, půda je navíc po sklizni stále kvalitní, při růstu odbourává CO2. Vyrábějí se z něj vláknité tvrdé konstrukční desky, ale i méně pevné tepelně-izolační desky či rouna. Mají srovnatelné vlastnosti jako výrobky z minerální vlny, jejich cena je však paradoxně vyšší, což ovlivňuje jejich využití. Podobné, ale méně využívané jsou také izolační materiály z dřevitých vláken a technického lnu. Při výrobě nejsou používána žádná lepidla, jde o výrobky ekologické. V letních měsících se nepřehřívají, jsou paropropustné, nekondenzuje v nich vlhkost. V obtížně přístupných nebo konstrukčně složitých místech se používá sypká izolace z konopí nebo z celulózy, tedy z rozemletého recyklovaného novinového papíru, která se aplikuje foukáním.

Nové technologie

Mezi největší novinky v oblasti teplených izolací patří bezesporu pěnové sklo, vyrobené ze směsi práškového aluminio-silikátového skla a velmi jemného uhlíkového prachu. Strukturu materiálu tvoří uzavřené bublinky, je proto nehořlavý a parotěsný. Ideální je pro izolace spodních staveb, širšímu použití brání zatím stále vysoká cena. Další novinkou jsou takzvané vakuové izolace. Jedná se o panely pokryté metalizovanou fólií a vyplněné pyrogenní kyselinou křemičitou. V neporušeném stavu je součinitel tepelné vodivosti s přihlédnutím ke stárnutí výrobku ?d = 0,008 W/(m.K), z důvodu vysoké ceny se u nás tento typ izolace využívá také zatím ve výjimečných případech.

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz