Vydáme-li se třetí cestou, máme před sebou také mnoho otazníků a rozhodování. Tuto volbu doporučuji u domů větších, osazovaných do náročnějších terénů, a těm, kteří 
chtějí mít dům optimálně situovaný na pozemku s vnitřní dispozicí podle svých zvyklostí. Největším úskalím této cesty je udržet při projektování po celou dobu dohodnutou výši budoucí investice. To není úkol lehký a pro některé architekty přímo nesplnitelný. Jak tedy na to, aby projekty hezkých domů nekončily v koši, aby se dodatečně neupravovaly a nezmenšovaly nebo se jejich realizace neodkládaly?
Při oslovení architektonického studia nebo samostatného architekta se vždy jako první fáze projektu zpracovává studie stavby. Doporučuji mezi prvotními vstupními údaji o představě budoucího domu velmi zdůraznit také představu finančního objemu, za který chceme stavbu pořídit, a tu si podchytit ve smlouvě o dílo a připočítat cca od 500 tisíc, pokud budeme chtít také oplocení, terénní úpravy a zpevněné plochy (cena podle individuální velikosti pozemku). Dobrý architekt by měl po prvních variantách studie vyplývající z přání klienta vycítit, zda je možné se v toleranci financí udržet, či nikoli. Bohužel někteří to podceňují, ať již z neznalosti aktuálních cen, či někdy i z nezájmu založeném na filozofii: Vyprojektujeme klientovi přesně to, co si přeje. Zažívám bohužel právě ty konce, kdy projekty oceněné skoro shodně sedmi stavebními společnostmi končí v koši a sen klienta se rozplývá jako nedostupný. Aby se to nestalo, je potřeba zodpovědně, nejlépe s vytipovanou stavební společností navázat po studii kontakt a požádat ji o cenovou konzultaci. Podle studie s technickým popisem lze odhadnout budoucí cenu s přesností 10 %. Tedy pokud ji odhaduje člověk kompetentní v cenové problematice.
Následně po ověření ceny můžeme dát pokyn k pokračování v projektové dokumentaci pro stavební povolení. Ta již po rozšíření o statiku a prováděcí dokumentaci topení je podkladem pro přesné ocenění. Často se setkávám s klienty, kteří jako by se procesu projektu a výběru materiálů stavby vůbec nezúčastnili. Po přečtení technické zprávy na dotazy, zda si toto vybavení nebo specifikace přáli, mi odpovídají, že ne, že jim varianty nikdo nevysvětlil. Tady vidím jeden z největších problémů. Po vyřešení vzhledu a dispozice chybí delší osvěta a jednání s klientem o možnostech jak technologických, které lze pro daný projekt použít, tak materiálových, neboť každý tuší, že ocelové zábradlí je desetkrát levnější než skleněné. Klient se musí o tyto záležitosti zajímat nebo si zvolit svého zástupce již v této fázi a vše s ním konzultovat či se na něho spolehnout – budoucí technický dozor. Cenu stavby zvyšuje každý balkon, terasa, zelená střecha a k tomu zábradlí, ale nejvíce volby materiálové, jako zateplení polystyrenem nebo minerální vatou, obklad dřevem smrkovým nebo exotickým, okna a dveře plastové, dřevěné nebo hliníkové apod. Pokud napočítáme dvacet prvků po 30 tisících možných změn nebo volby levnějšího materiálu, je to opravdu 600 tisíc a může to představovat např. 15 procent z ceny průměrného domu. Je jen málo klientů, kteří si v procesu projektu dovolí nehledět na budoucí náklady. Proto jsem lety dospěl k závěru, že velmi dobrá spolupráce vzniká oslovením stavební společnosti s vlastními projektanty – pokud chceme standardní dům podle vlastních představ.
Zkrátka a dobře, někdo musí být pořád policajt.
-Ing. Roman Brabec, Dům a zahrada 6/2010-
| Tip na další zajímavé články |  |
...a nízkoenergetické a pasivní domy jako hlavní téma přináší červencové číslo časopisu Dům a zahrada, které je v prodeji od 22. 6. 2010. |