V oblasti nízkoenergetických objektů prostě vše souvisí se vším. Zní to velmi jednoduše, ale ve skutečnosti není navrhnout nízkoenergetický objekt až taková hračka. Co vše je třeba vzít v potaz při projektování takového domu, jsme si již poodhalili v předchozích dílech.

Předpisy, pokyny, dotace…

…aneb jak se na nízkoenergetické a pasivní stavby dívá současná legislativa. Na co se musí stavebník připravit, na co se může těšit a co nás zřejmě v příštích letech zřejmě čeká. A samozřejmě nadále sledujeme vývoj v programu Zelená úsporám.

Cílem každého státu je (respektive by měla být) jednak důsledná ochrana životního prostředí, jednak energetická nezávislost občanů. Proto existuje v řadě zemí systém pobídek, dotací, ale i restrikcí, které by měly stavebníky donutit ke stavění co nejúspornějších objektů.

V Evropě je hlavním iniciátorem logicky Evropská unie, která pracuje s takzvanými strategickými plány. EU má vizi, že domy postavené po roce 2021 budou muset dosahovat energetického standardu „blízkého nule“. Definice „blízkosti nuly“ ovšem není nikde specifikována, což ponechává otevřená vrátka jednotlivým členským státům. Na nich bude, jak se s touto představou EU popasují.

Například v tuzemsku je za nulový dům považován objekt s měrnou spotřebou tepla pod 5 kWh/m2a, v Rakousku by ale za nulový dům dle tamějších předpisů mohl být považován i leckterý dům pasivní. Úřednický šotek si umí zařádit a nepochybně se v tomto ohledu ještě dočkáme řady tragikomických předpisů. Docela jasno mají v sousedním Německu. Zde je oproti České republice benevolentnější hranice pro definici nízkoenergetického objektu. Kritérium dům splní již při 70 kWh/m2a. Jenže tuto hodnotu musí splňovat každá novostavba.

O tomto předpisu se nahlas hovoří i u nás, ohledně termínu uzákonění se ale stále můžeme spíše dohadovat. Již loni bylo jasné, že v minulosti avizovaný termín 2012 se nestihne. V současnosti se hovoří o roce 2013. Pak by si každá nová stavba (nebo i větší rekonstrukce?...) musela vystačit maximálně s 50 kWh/m2a. Inu, uvidíme…

Výraznější změnu ohledně energetické náročnosti budov přinesl až 1. leden 2009. Od tohoto data musí mít každý nově postavený dům (respektive rekonstrukce domu o ploše větší než 1000 m2) takzvaný energetický štítek budovy. Na příští rok je plánováno, že tento štítek bude muset mít jakýkoliv objekt, který bude chtít jeho majitel prodat. Štítek přijde majitele na 4 - 8 tisíc korun, některé velké stavební společnosti jej ale v rámci dodávky domu nabízejí, jako bonus, zdarma.

Jenže ruku v ruce s utahováním opasků by měl jít i systém pobídek a dotací. Například ve zmiňovaném Německu funguje Úvěrová banka pro stavební obnovu (Kreditanstalt für Wiederaufbau), od níž mohou majitelé získat příspěvky nebo velmi výhodné půjčky pro energeticky šetrné objekty (týká se novostaveb i rekonstrukcí), případně úvěry na investiční záměry související s obnovitelnými zdroji energií.

Tuzemská vláda v tomto ohledu není příliš velkorysá. Pro stavebníky je nejzajímavější program Zelená úsporám, který ovšem od října minulého roku stojí. Jeho opětovné spuštění mělo nastat 1.2.2011, nicméně teprve v dubnu vydal ministr životního prostředí Tomáš Chalupa tiskové prohlášení a 2.5.2011 podepsal aktualizovanou verzi směrnice ministerstva životního prostředí č. 9/2009 o poskytování finančních prostředků ze Státního fondu životního prostředí ČR v rámci programu Zelená úsporám. Výsledek je takový, že po důsledné kontrole žádostí opět dojde k vyplácení dotací. Správně vyplněné dotace začnou být propláceny okamžitě, dotace s chybami budou mít podle směrnice jeden pokus na opravu. Nově vznikne funkce ombudsmana, který bude řešit stížnosti neúspěšných žadatelů. Další osud programu je ovšem ve hvězdách. Zřejmě nezanikne, kdy se ovšem plně rozjede nanovo, není známo. Podle ministra je na pořadu dne vypořádání se se závazky z minulosti, až poté se dá jednat o dalších plánech.

-Ondřej Krejčí, Dům a zahrada 7/2011-

Foto: www.thinkstock.cz