Jestliže nás z důvodu ochrany životního prostředí trápí představa velkého kácení lesů a ničení přírody, je třeba si uvědomit, že dřevo je obnovitelná surovina, jeho těžba je tedy přirozená, to samozřejmě za předpokladu, že jde ruku v ruce s péčí o lesy a výsadbou nových stromů. Je třeba si také uvědomit, že výroba cihel či betonu velmi zatěžuje životní prostředí. V případě dřevostaveb jde navíc o nízkoenergetické a stále častěji i o pasivní stavby, šetrné k životnímu prostředí. Jak je to tedy s mýty o dřevu a domech z něj?
Mýtus 1.: Dřevostavba je méně trvanlivá než zděný dům
Srubové či hrázděné stavby ale přetrvaly do dnešních dnů přes celá staletí. Naši předci se dřeva nebáli, věděli, že když mu poskytnou odpovídající péči, bude jim sloužit dlouho. Moderní dřevostavby by navíc nebylo možné stavět, pokud by nesplňovaly všechny normy a zákonné požadavky. Z hlediska trvanlivosti – tedy „co předáme našim dětem“ – není problematikou jakékoli stavby životnost konstrukce, ale spíše morální zastarávání vzhledem ke změně životního stylu a technologickému pokroku. Zhruba po dvaceti letech je nutné rekonstruovat jakoukoli stavbu, dřevostavby jsou díky své konstrukci a použitým materiálům velmi variabilní, opravy a případné změny sítí i dispozic jsou jednodušší. A starý materiál je možné recyklovat či využít jako topivo a podobně.
Moderní dřevostavby
Mýtus 2.: Dřevostavba není pouze chata nebo srub
Dům na bázi dřeva nemusí být právě srub nebo jiná venkovská typická chalupa, okály, první krok k modernímu bydlení ze dřeva, jsou již také historií. Předností moderních dřevostaveb je dnes kvalitní konstrukce a vzhled na první pohled stěží rozeznatelný od zděných domů.
Mýtus 3.: Dřevostavbu ohrožuje hmyz, houby, vlhko a plísně
Dřevo jako rostlinný materiál podléhá škůdcům i přírodním vlivům, ovšem pokud je dobře ošetřeno a je o ně i nadále řádně pečováno, škody nehrozí. Současně je nutný kvalitní projekt a odborné provedení stavby. Kromě chemické ochrany dřevěných prvků proti hmyzu a houbám je při stavbě také nutné dobře znát princip zvolené konstrukce a dodržet pečlivě technologickou kázeň a konstrukční ochranu dřeva, abychom zabránili pronikání vlhkosti do konstrukce, konstrukční prvky byly dobře odvětrávány a současně i chráněny před povětrnostními vlivy. Dřevo také nelze použít na úrovni terénu nebo pod ní, neboť tam ze své podstaty neobstojí.
Mýtus 4.: Dřevo je hořlavé, zděná stavba je odolnější
Moderní dřevostavby
Dřevěné konstrukce nejsou vydány ohni napospas, naopak jsou požárně velmi odolné, neboť zuhelnatělá vrstva, vznikající při požáru na povrchu nosných prvků, brání okysličování, a tedy hoření a dalšímu narušování konstrukce. Největším nebezpečím je v tomto případě spíše vzplanutí vybavení interiéru – nábytku, textilií a spotřebičů. Výhodou dřeva je zde předvídatelnost způsobu hoření, s touto skutečností počítají všechny technické normy, ty jsou navíc, co se týče požární odolnosti dřevěných staveb, obzvlášť přísné. Parametry každé dřevěné budovy musí vždy zaručit i dostatečnou dobu na evakuaci lidí – vždy v řádu desítek minut.
A jaké mýty kolují o izolacích a stabilitě dřevostaveb? Na to se zaměříme příště. Zažité mýty o dřevostavbách v časopisu Dům & zahrada 5/2012 také vyvrací ing. arch. Josef Smola. Časopis je v prodeji od 11.4.2012 a lze si jej i předplatit.
Ilustrační fotografie archiv dumazahrada.cz