Autor: Oficiální zdroj

Pro pochůzné plochy jsou dostačující materiály o tloušťce do 4 cm. U pojezdových ploch jsou to 4 až 10 cm. Důležitý je i způsob pokládky do písku či betonu. Do písku jsou zpravidla pokládány kamenné desky o tloušťce do 4 cm, do betonu se klade dlažba silná 4 až 10 cm. Podloží je možné v obou případech vyztužit armovacími sítěmi, položená dlažba se spáruje, u pískového podloží je nezbytné vyspárování plochy pro odtok dešťové vody.

ČTĚTE TAKÉ:

• Typy stavebních základů
• Odvodnění stavebních základů
• Energeticky úsporné bydlení I. - Pasivní domy

Horniny pro dlažby – druhy a vlastnosti

Kvarcit (křemenec) – šedá až hnědá extrémně tvrdá sedimentární hornina s jemně zrnitou texturou. Velmi odolná proti mechanickému poškození a povětrnostním vlivům.

Čedič (bazalit) – tmavá, extrémně tvrdá sopečná vyvřelina. Její zvláštností je, že se odlučuje do hexagonálních sloupců, používá se však přetavená jako dlažba, žlaby či otěruvzdorná potrubí. Po rozvláknění je možné z taveniny vyrobit vysoce kvalitní technické tkaniny.

Fotogalerie

Pískovec – usazená hornina, obvykle žlutavá, ale i šedá, červená či vícebarevná. Její složení je výrazně ovlivněno místem výskytu. Je drolivá a rychle zvětrává, pro dlažby je volena spíše v menší míře pro nepříliš namáhané plochy.

Mramor – krystalický vápenec původně bílé barvy, jehož výslednou barvu významně ovlivňují obsažené nerosty či organické látky v místě výskytu. Pro svou rozmanitou strukturu i barevnost se používá spíše k dekorativním účelům. Velmi dobře se opracovává, řeže a leští, jako dlažba jsou nejčastěji používány řezané kostky v mozaikových chodnících.

Žula (granit) – vyvřelá hlubinná, výrazně zrnitá hornina různých odstínů šedi s nádechem do modra, zlatavého jantaru, výjimečně do červena. Při těžbě je lámána do kvádrů či silných ploten, jako dlažební materiál je využívána v surové i leštěné úpravě.

Titulní foto: Thinkstockphos.com, foto: BeF Home, Česká žula, Magicrete, Technistone