Není ohýnku bez kouře (I.)


Autor: Schiedel
Komíny prošly za tisíciletí velkým vývojem, stejně jako všechny ostatní části domů. Věrně kopírovaly zrovna používané stavební materiály. Až v posledních několika desetiletích se objevily technologie, které změnily komíny v hi-tech součásti domů.
Kouř je zapotřebí od ohně v domě odvádět. To je každému jasné. Je tedy důležité postavit správný komín. Dříve býval stavěný z kamene, pak z cihel apod. Jenže tyto komíny bylo možné využívat jen ve chvíli, když se v domech topilo dřevem. Ale přišly jiné druhy paliv a s nimi i vyšší požadavky na komíny. Třeba kapalná paliva mají výrazně kyselé spaliny, což u klasických cihelných komínů znamenalo, že zdivo bylo narušováno a komín přestával plnit svou funkci. A tak přišly nové materiály a konstrukce, které zachytávají požadavky na moderní vytápění.
Názvosloví
Zděný komín
Jde o nejstarší a nejjednodušší typ komínu, který je odolný proti prostupu spalin, vůči vyhoření a je stabilní. Může se používat jen při topení pevnými palivy.
Autor: Schiedel
Z důvodu zrychlení výstavby se začaly využívat již vytvořené dílce, které se dávají dohromady jako skládačka. Tento typ je dnes nejběžnější systém, který je ovšem kombinován s následujícími technologiemi.
Dvouvrstvý komín
Použití jiných paliv, než jsou pevná, vedlo k vytvoření komínů s vnitřní vložkou odolnou proti kyselým spalinám a vnějším nosným pláštěm. Tyto komíny se dají použít i na spalování plynných a kapalných paliv.
Třívrstvý komín s izolací
Přidáním třetí vrstvy mezi vnitřní odolnou vložku a vnější nosný prvek se izoloval komín tak, aby nedocházelo k dalšímu ochlazování spalin od moderních nízkoteplotních spotřebičů až k rosnému bodu (viz dále).
Komín odolný vlhkosti
Moderní vytápění počítá s vysokou účinností hoření a nízkoteplotními výstupními hodnotami. Proto byly vyvinuty i komíny, které mohou dosáhnout teploty rosného bodu, jsou nenasákavé a zkondenzovaná voda je následně vhodně zachytávána a odváděna pryč.
Trocha chemie
Co se vlastně v kotli při hoření děje? Dochází tu k chemické reakci, kdy přivedené palivo se za účasti kyslíku slučuje na další složky. Při tomto procesu se uvolňuje teplo. Správné spalování závisí na ideálním poměru kyslíku a paliva, jejich promísení, konstrukci spalovacího stroje a také technickém stavu celého zařízení.
Jako příklad si vezměme klasická fosilní paliva. Ta obsahují přibližně 78 % dusíku, 21 % kyslíku, 1 % vzácných plynů, velké množství vodní páry a nečistoty. Uhlík C se může sloučit při dokonalém spalování na CO2 - oxid uhličitý (C + O2 → CO2), a jelikož na světě nic nefunguje dokonale, tak při nedokonalém spalování i na oxid uhelnatý CO (C + O2 → 2CO). Vodík H se sloučí s kyslíkem na vodní páru (2H2 + O2 → 2H2O) a síra S se slučuje na oxid siřičitý (S + O2 → SO2). Dusík se s kyslíkem slučuje na celou skupinu dusíkatých látek, které se souhrnně nazývají oxidy dusíku (NOx). Ve spalinách pak najdeme všechny tyto složky v různém poměru, s přimíchanými nespálenými uhlovodíky (HC), pevnými částicemi. Některé z těchto látek jsou silně karcinogenní (HC, NOx, saze), zamezují přenosu kyslíku v krvi (CO), způsobují skleníkový efekt v atmosféře (CO2) nebo svou kyselostí poškozují rostliny (SO2). Proto se snažíme o co nejlepší a nejefektivnější spalování, abychom jednak poškozovali životní prostředí co nejméně a také co nejlépe využili investované peníze do paliv.
S chemismem spalování souvisí i výhřevnost. To je informace, jaké množství tepla můžeme dokonalým spálením určité látky získat. Výhřevnost a s ním spojené spalné teplo pak určuje, jak účinný máme spalovací proces. Maximální hodnota 100 % však může být překročena. Moderní kondenzační kotle totiž dokážou ochlazením spalin získat další teplo (takzvané výparné), kterým navýší účinnost. Ovšem jde jen o teoretické hodnoty. Vše se totiž vztahuje na výše uvedenou výhřevnost. Pokud bychom totiž měli spalovací proces s účinností vyšší než 100 %, překračovali bychom platnost prvního termodynamického zákona a postavili bychom perpetum mobile.
Čemu musí komín odolávat?
Autor: Schiedel
Další a neméně důležitou součástí propočítání komínových cest je jejich statika. Komíny musí být staticky určitá tělesa, která unesou nejen svou váhu, ale i dynamické zatížení od větru a v některých případech i tepelně dilatační změny. Například u izolovaných komínů musí být zaručena tepelná dilatace vložky vůči nosnému prvku.
Samozřejmě, že komín musí odolávat vysokým i nízkým teplotám, korozi, tlaku a vyhoření sazí. Posledně jmenovaná situace může potkat všechny komíny, ve kterých se usadily saze. Ty vytvářejí společně s kondenzátem velmi specifický chemický vzorec, který má tendence se vznítit a hořet, a to extrémně vysokou rychlostí plamene pod vysokými tlaky. Takový „výbuch“ v komíně tak může těleso zcela poškodit.
PŘÍŠTĚ SI ŘEKNEME, JAKÝ KOMÍN VYBRAT, CO MUSÍ MÍT, JAKÉ ZÁKONY SPLŇOVAT...








Komentáře
Přidat příspěvek
Načítám komentáře...