Vedle vytápění založeného na proudění horkého vzduchu existuje také možnost vytápět pomocí tepla sálavého, které neohřívá přímo vzduch, ale působí na objekty v místnosti včetně osob a podlahy. Co stoupá vzhůru, je ohřátý vzduch, nikoli samotné teplo. V případě sálání se vzduch ohřívá teprve od ohřátých předmětů, nikoli od tepelného zdroje. V místnosti proto budete cítit tepelnou pohodu, i když je zdroj umístěn na stropě. Na stejném principu fungují také dobře známá sálavá topidla do koupelny nebo infrasauny.

Oproti podlahovému má stropní vytápění tu výhodu, že ho lze jednoduše nainstalovat nad sádrokartonové podhledy, aniž byste museli rozebírat podlahu a stěhovat nábytek. Výběr podlahové krytiny pak není ničím omezený, můžete si klidně pořídit i koberec s izolujícím filcovým podkladem. Nevýhodou je pak přirozeně potřeba podhledů, které nejsou automatickou součástí plánů výstavby domů, a v případě nízkých stropů je vůbec nebudete chtít instalovat.

Co se týče dosažení tepelné pohody v místnosti, stropní vytápění si v ničem nezadá s tím podlahovým, alespoň když srovnáme elektrické systémy. Podle testů Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB) při ČVUT v Praze oba typy vytápění spolehlivě navodí v místnosti zvolenou konstantní teplotu, přičemž u stropního systému stačilo k dosažení teploty 20 °C ohřát strop na 33 °C. Stropní vytápění navíc prokázalo větší flexibilitu v případě nutnosti teplotu rychle regulovat.

Na místo sálavých panelů se dnes u stropního vytápění uplatňují zejména topné fólie, které jsou tenké, k ohřevu vyžadují menší výkon a teplo rozloží po místnosti rovnoměrněji. Nestává se už tedy, že by se vám při sezení přímo pod panelem "vařila hlava". Existují však také systémy, které využívají teplovodních trubek. Jejich výhoda spočívá v tom, že v létě mohou fungovat jako šetrná klimatizace, stačí do nich vehnat studenou vodu.