Když se řekne dřevostavba, může to být mnoho odlišných věcí. Bez ohledu na to výrobci často poukazují na blahodárné efekty přírodního materiálu. Nejčastěji stavěné moderní dřevostavby ho mají v sobě výrazně méně než třeba tradiční roubenky. Dřevo je však v konstrukci i přesto stále dominantní. Čímž domy právě splňují základní definici dřevostavby. Nedělá ji dřevo na fasádě, jak se spousta lidí mylně domnívá, ale právě převažující dřevo v konstrukci. Přičemž nemusí být po dokončení domu vůbec viditelné.

Tradice desetiletí i staletí

Zatímco stavení ze silných trámů jsou v českých zemích doma po staletí, lehké dřevostavby do tuzemska pronikly ze zahraničí relativně nedávno. Typy konstrukcí už jsou dnes namíchané, v mnoha vylepšeních pocházejících z různých zemí, takže identifikovat jejich původ není jednoznačné. Základy je však možné vystopovat v USA v 19. století, další rozvoj hlavně ve Skandinávii a německy mluvících zemích.

V Česku jsou lehké dřevostavby doma několik desetiletí. Pronikly sem ve 30. letech minulého století a ve větší míře se zde začaly stavět v 50. letech v podobě takzvaných „finských domků“. Což byl ve skutečnosti švédský systém získaný v rámci poválečné mezinárodní pomoci. Další rozmach přišel od 70. let, kdy národní podnik Rudné doly Jeseník koupil německou licenci značky OKAL, a tak vznikly známé „okály“. A dobré je připomenout i masovou stavbu chat, z nichž hodně je také typu lehká dřevostavba.

Vzestup na patnáctinásobek

Hlavní boom však přišel až v posledních letech. Mezi částí veřejnosti totiž přetrvává jistá nedůvěra, i když povětšinou neodpovídající realitě, v dřevěné konstrukce, v jejich trvanlivost, bytelnost, odolnost ohni a vodě či akustickou kvalitu. Ještě na přelomu tisíciletí tvořily dřevostavby mezi novými rodinnými domy jen asi jedno procento.

Situace se však změnila. Podle posledních statistik už dřevěné domy představují 15 procent novostaveb. A velká většina, kolem 85 procent z toho jsou lehké sloupkové konstrukce různého typu. Češi již častěji oceňují výhody spočívající v rychlé stavbě a v dnes již hodně široké nabídce cenově dostupných typových projektů na trhu. Díky přibývající výstavbě také mají více možností, jak si vlastnosti dřevostavby ověřit a zbavit se tak předsudků.

Dělení stropem

Lehké skeletové konstrukce byly historicky dvojího typu. U takzvaného balloon frame, který se dnes už moc nepoužívá, vedou nosné sloupky přes více podlaží, na ně se zavěšují stropní nosníky. Tento systém je známý třeba z westernů, kdy lidé s pomocí lan vztyčí celé rámy stěn včetně štítů a pak konstrukci doplňují dalšími prvky.

Z druhého typu, platform frame se vyvinula většina typů moderních lehkých dřevostaveb. Sloupky jsou v každém patře přerušené stropem, nad ním se pokračuje s dalším podlažím. Střechu obvykle tvoří lehký krov.

Konstrukce má podobu rámu či kostry – skeletu, proto se jí říká rámová nebo skeletová. Rám je sestavený ze sloupků či fošen, dnes obvykle z dřevěných KVH hranolů, latí nebo fošen, odtud název sloupková, fošnová nebo fošinková konstrukce. V USA jako materiál pro sloupky převažuje dřevo v rozměru 2x4 palce, z čehož se odvodil název two by four. Skelet se vždy zpevňuje deskami – dříve z masivu či překližky, dnes nejčastěji OSB deskami a sádrokartonem.

S pilou na staveništi

Když si tedy vyberete moderní dřevostavbu, nejčastěji to bude rám typu platform frame. Ale liší se způsoby výroby a stavby. Staršího původu je staveništní montáž. Po přípravě základů se na staveniště přiveze dřevěný materiál, z něhož se na místě řežou a sestavují díly skeletu.

Tento přístup je vhodnější pro individuální návrhy, ale používá se i u typových projektů. Montáž trvá déle. A tento čas, a tedy i cenu za práci ovlivňuje zručnost tesařů. Ale není třeba těžkou mechanizaci, stavbu mohou zvládnout i dva lidé s pomocí pily a spojovacího materiálu. Dřevo je déle vystavené povětrnostním vlivům. Ale můžete mít pod kontrolou instalaci detailů, izolací, stavebních desek a doplňkového materiálu. Vidíte, co máte ve stěnách. Dá se pracovat s místním dřevem, takže ušetříte za dopravu. Možné jsou i složitější tvary domů.

Příprava pod střechou

Druhá a dnes mnohem častější varianta je montáž z panelů, celých stěn, které se připraví v továrně. Ročně se tak v Česku postaví už přes tisíc domů. Složení stěn je stejné jako v předchozím případě, tedy takzvaný sendvič. Základem je dřevěný rám vyplněný izolací a z obou stran zpevněný stavebními deskami. Součástí mohou být některé instalace.

Montáž se urychlí, dům může být hotový třeba už za šest týdnů. Kratší stavba znamená i menší riziko chyb. Stěny se kompletují pod střechou továrny, takže materiály tolik netrpí kvůli vlivům počasí. Prefabrikace umožňuje využití přesných strojů. Panely se však převážejí na delší vzdálenosti a k montáži je třeba těžká technika. Proto tahle technologie na některých hůře přístupných místech nemusí být použitelná. Bývají omezené výrobní možnosti, i když moderní technologie umožňují i zde čím dál tím více individualizace.

Na půl cesty, nebo dům z buněk

Mezi těmito dvěma způsoby je řada mezistupňů. Třeba staveništní montáž z dílů, které jsou předem v továrně nařezané stroji s přesností na milimetry. Montáž na staveništi pak trvá podstatně kratší dobu. Ve výrobě se z nich mohou také rovnou sestavit rámy celých stěn, čímž se pak stavba na místě ještě víc urychlí. Často se pak v továrně k rámu přidají i stavební desky, z jedné či obou stran. Přičemž na stavbě se pak už doplňují jen izolace, případně stavební desky z druhé strany.

Nejvyšší míru prefabrikace představují modulární, modulové či mobilní domy – ve variantách bez podvozku. V továrně se připraví komplet celý dům, nebo moduly představující jednu či několik místností. Dům či jeho díly vyrobené na podobném principu jako stavební buňky se přivezou na místo na valníku, stačí je postavit na jednoduché základy a připojit na sítě. U některých typů lze moduly časem doplňovat – to je takzvaný rostoucí dům. Dům je možné časem přemístit jinam. U všech variant je nutné dbát, aby do konstrukce nepronikla voda. Jinak se musejí rozebrat celé stěny. Výhodou lehkých skeletů je relativně snadná možnost rekonstrukce. Když je konstrukce kvalitně udělaná, masivní kostra je skrytá a dobře chráněná ve stěnách. Po letech lze vyměnit přidané vrstvy, skelet se dá zachovat. Své zkušenosti s tím má už řada majitelů zmiňovaných finských domků a okálů.