Dřevostavby (II.): Dělení na pět způsobů

Konstrukce z lehkých rámů jsou sice nejrozšířenější, ale zdaleka ne jediné varianty dřevostaveb. Milovníci dřeva mohou sáhnout po roubených a trámových domech, v nichž je plný masiv přítomný výrazně více. Nebo po moderních lehkých typech, kde je dřeva v původní podobě naopak méně.

Házet dřevostavby do jednoho pytle je asi jako kdybyste si uvařili čaj a čekali, že bude vždy chutnat stejně. Dá se jít cestou tradice a zbudovat dům, jehož konstrukce využívá staleté zkušenosti tesařů. Stejně jako svěřit stavbu do rukou počítačů a nejnovějších výrobních postupů. Narazit můžete i na technologie, které kombinují části z různých stavebních systémů. Tak jako ve všem, za co člověk vydává peníze, ve výběru často rozhodují emoce. Ale důležité je i místo, kde chcete dům stavět.

1. Roubenky a sruby

Zdi z vodorovně kladených trámů patří k českému i moravskému lidovému stavitelství. Ale ne všude. Roubené domy jsou doma na venkově ve středních a severovýchodních Čechách, v horských oblastech velké části pohraničí Čech a v Beskydech. Jinam roubenky nepatří, navíc se jejich podoba regionálně liší. Třeba pro Valašsko jsou typická zalomení střechy ve štítě a tmavě natřené izolace mezi trámy, pro Český ráj bohatě zdobené štíty a ostění oken. Roubenkám z českých zemí je společné využití čtyřhranných trámů, které se v rozích potkávají, nepřekřižují se.

Kromě rekonstrukcí starých chalup se řada firem věnuje stavbě replik či domů jimi inspirovaných. Kritici sice tvrdí, že k dnešní době se už tyhle překonané technologie nehodí, ale architektonicky zjizvené krajině to může pomoci vrátit její tradiční vzhled. Do tuzemska ovšem pronikají i vlivy ze zahraničí – z Kanady, Skandinávie, Ruska či alpských zemí. A ty zdejší krajinu naopak často hyzdí. K tomu všemu je dobré přihlédnout, když se rozhodnete pro stavbu roubeného domu. Klasické roubenky se tepelně neizolují, ale dá se to obejít vložením izolace mezi zdvojené stěny. Domy se dnes často navrhují na počítačích a připravují v továrně jako stavebnice, z lepených profilů a pomocí přesného obrábění. Ztrácí to sice kouzlo nepravidelnosti, ale lze tak dosáhnout lepších tepelněizolačních parametrů.

Dům je dražší než u lehkých dřevostaveb. Stavba trvá i dva roky, nosné trámy si musejí nejdřív sednout a až poté se pokračuje. Dřevo se musí občas natírat a „pracující“ materiál častěji způsobuje praskliny na omítkách. Masiv však lépe odolává vodě a vlhkosti, dobře zvukově izoluje a vyrovnává tepelné rozdíly díky lepší akumulaci.

2. Těžké rámové skelety

Dlouhá tradice patří i hrázděným domům, u nichž se z trámů staví jen kostra, zbytek konstrukce se vyplňuje jiným materiálem. Základem je těžký skelet, který se většinou nechává viditelný. I touto technologií se dnes omezeně staví v klasickém duchu, ale hodí se to spíše jen do severních a západních Čech.

Na výběr jsou však i moderní konstrukce s těžkým trámovým skeletem, jež zapadnou kamkoliv. Trámy spojované podobně jako u krovů se většinou nechávají viditelné v interiéru, ten se navíc někdy nechává volný bez příček. Zvenčí mohou být trámy překryté izolacemi a fasádou – třeba dřevěnou, plechovou či ze sendvičových desek. Někdy se dům obkládá i sklem. Bydlení má díky trámoví zvláštní atmosféru, dům přitom může být dobře tepelně izolovaný. Snadno se dá stavět dle individuálních návrhů. Jakmile tesaři sestaví kostru, někdy lze stavbu dokončit svépomocí. Běžně stavba trvá šest až osm týdnů, ceny domů jsou srovnatelné se zděnými.

Nalézt lze i technologii, kdy je těžký skelet zcela uzavřený ve stěnách. Dá se tak dosáhnout parametrů pasivního domu i při poměrně tenké tloušťce zdí.

3. Masivní CLT panely

Jedna z nejmodernějších technologií spojuje rychlost výstavby díky panelové montáži a výhody masivního dřeva. Takzvané CLT panely se vyrábějí z několika vrstev křížem lepeného dřeva, čímž získávají velkou pevnost a rozměrovou stabilitu. Díly se připraví na míru v továrně včetně dutin pro instalace.

Montáž je rychlá, hrubá stavba je hotová za několik hodin, ale musí se použít jeřáb. Tento typ domů si obvykle vybírají lidé, kteří mají rádi viditelné dřevo z interiérové strany a moderní tvary. Cena je vyšší, ale dům je velmi bytelný, vzduchotěsný, má dobrou tepelnou akumulaci a interiér působí velmi příjemně.

4. Lehké samonosné panely

Méně rozšířená varianta lehkých montovaných dřevostaveb s původem v USA je známá pod zkratkou SIP – Structural Insulated Panel, tedy konstrukční izolační panel. Její podstatou jsou samonosné sendvičové panely, které nemají dřevěnou kostru. Mezi dvě stavební desky, nejčastěji OSB, je vlepená izolace, většinou polystyren.

Jedna sendvičová deska tvoří celou stěnu domu. Výhodou je dobrá izolace a vzduchotěsnost, protože v ploše zdí nejsou spáry ani oslabení izolačních vlastností, které v jiných dřevostavbách představují dřevěné prvky. Je zde i menší riziko technologických chyb, protože stěna je složená jen z malého množství dílů. Panely se používají na stěny, podlahy i střechy, čímž se stavba zjednodušuje. Konstrukce je navíc velmi pevná. Nevýhodou pro milovníky dřeva je, že plného masivu je zde málo, uplatňuje se jen v místě spojů mezi panely, na krajích zdí a otvorů pro okna a dveře.

5. Žebrová konstrukce

U speciální konstrukce připomínající tu rámovou představují výztuhy stěn žebra slepená z latí, která připomínají pergolu. Prostor mezi žebry se vyplňuje izolací, stěny se z obou stran zpevňují stavebními deskami. Žebra mají ve srovnání s klasickými latěmi či sloupky menší tepelnou prostupnost, protože uprostřed konstrukce je materiál zeslabený. Na stropy se používají přesně obráběné díly slepené z několika vrstev dřeva a na přání doplněné pohledovými dřevěnými akustickými panely.