Dlaždice z přírodního kamene se liší tvarem, velikostí i způsobem opracování. Ty "nejpřírodnější" mívají nepravidelný formát a jejich odstín ani kresba nebývají stejnorodé. Pokládka pak tak trochu připomíná skládání puzzle - je třeba si jednotlivé dlaždice nejprve prohlédnout a poskládat si je k sobě nanečisto. Výsledná dlažba však bude naprostým originálem.

Před výběrem přírodní dlažby je třeba si promyslet, kam přesně ji chceme umístit a k jakému účelu bude sloužit. Například mramor, který vypadá úžasně v koupelnách, se pro využití v exteriéru vůbec nehodí, protože méně odolává tlaku a nepřízni počasí. Pískovec zase nemůžeme využít pro příjezdové cesty, protože nevydrží velkou zátěž. S větší nasákavostí je třeba počítat u travertinu, který se z tohoto důvodu využívá převážně v interiéru.

Na druhé straně nejodolnějším kamenem je jednoznačně žula - tu neohrozí voda, žár ani mráz, takže ji můžeme bez obavy použít v nejnamáhavějším prostředí. Pro její vysokou cenu ji ale nakonec zpravidla omezíme jen na pracovní desku v kuchyni. Cenově dostupnější je kvarcit, jenž se rovněž vyznačuje vysokou tvrdostí a odolává extrémním podmínkám, takže s ním můžeme vydláždit nejen terasu a venkovní cesty, ale také okolí bazénu nebo schodiště.

Širokou paletu odstínů a zajímavou strukturu nabízí břidlice, kterou často vídáme na fasádách či interiérových stěnách. Díky nenasákavosti a žáruvzdornosti se dá použít také v koupelně nebo jako obklad krbu. Na stěnách rovněž plní funkci zvukového a tepelného izolantu, to ale neznamená, že ji nemůžeme využít i pro dláždění teras a zahradních cestiček. V domě i na zahradě břidlice najde skutečně univerzální uplatnění.