Jádrová omítka: nejčastější předmět reklamací při stavbě domu

Cihelné zdivo se tradičně omítá vrstvou jádrové omítky, na kterou přijde finální vrstva zvaná štuk. Nedodržení správného postupu aplikace může časem způsobit trhliny, které patří k nejčastějším důvodům reklamací majitelů nových domů.

Velkým problémem dnešních staveb je časová tíseň. Honí se nasmlouvané termíny a zdivo se před nanášením omítky nenechá řádně vyschnout, vyzrát a "sednout". Vyzrát přitom musí nejen malta mezi cihlami, ale také vyspravené rýhy v místech rozvodů, aby byla skutečně celá stěna rovnoměrně pevná, suchá a nasákavá.

Jádrová omítka má za úkol vyrovnat nerovnosti zdiva a připravit krásnou rovnou hladkou plochu k aplikaci pohledové vrstvy štuku. Pokud se mluví o "nerovnosti zdiva", má se na mysli především nerovnost způsobená výrobní tolerancí použitých cihel. Když zedníci postaví zeď nakřivo a uchlácholí vás slovy, že "omítka to spraví", znamená to, že vás omítka vyjde dráž, protože spotřebujete víc materiálu. Zbytečně silná vrstva omítky navíc může snáze praskat; jádrová omítka by měla být ideálně nanášena ve vrstvě 15-20 mm.

V problematických místech, kde hrozí rozměrové pnutí (například spoj různých materiálů), zpevníme omítku perlinkou, tedy sklovláknitou mřížkou, která zabrání vzniku trhlin. Bez perlinky se neobejdeme zejména u kontaktních zateplovacích systémů fasády.

Jak namíchat jádrovou omítku

Jednodušší variantu představují omítkové směsi, které stačí smíchat s vodou podle návodu. Pokud omítáte celý dům, cenově výhodnější bude namíchat si vlastní vápennocementovou omítku z hašeného vápna, cementu a jemného písku v poměru 1:1:3 – 1:1:5. Vodu dodáváme tak, aby výsledná malta dobře lepila a držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Je-li směs příliš řídká, po zdi bude stékat; příliš hustá malta zase ke zdi nepřilne a bude opadávat.