Mnozí jsme si sice občas pobroukávali píseň The Continuing Story of Bungalow Bill od Beatles a sem tam někdo četl romány Louise Bromfielda či Jamese Clavella, kde se to bungalovy jen hemží -- ale to bylo tak vše. Jenže pak přišla do Čech ta nekončící záplava anglismů, a protože je bangelou moc hezké slovo, v němž lze slyšet tamtamy domorodců z ostrovů Oňara-Oňu-Oňara, ujalo se takřka přes noc. (Jako kluk jsem o prázdninách přečetl na půdě u babičky kdeco, také knihu o jistém colonelovi v Singapore, který jedl mixed pickles ve svém bungalowu...).

„Hey, Bungalow Bill, what did you kill, Bungalow Bill?“

Beatles, The Continuing Story of Bungalow Bill

Nu, a podle Hájka postavila u nás první patrový dům architektka a kněžna Libuše Kroková v r. 717 (mělo to být sice už v r. 700, jenže stavební úřad požadoval doplnit průzkum radonového rizika, průkaz energetické náročnosti budovy a vyjádření Technických služeb Praha 1 stran vyvážení popelnic, tak se to trochu protáhlo). Potíž je, že historicky či archeologicky není doložen ani tento rok, ani tento dům, ba ani tato kněžna. Žili jsme tehdy v přízemních chatách, částečně zapuštěných do země, tzv. polozemnicích, dá se tedy říci, že tehdejší Bohemia byla země bungalovům zaslíbená.

Patrový dům byl něco nevídaného, a pokud ho opravdu někdo někde někdy vztyčil, byla to taková senzace, že z ní žil tehdejší bulvár fakt asi hodně dlouho. Uvážíme-li, že v těch časech např. v Římě (což přece zas není tak daleko) byla patrová drtivá většina domů, musíme si přiznat, že tehdy jsme na špici technologického pokroku věru příliš nezářili.

Patro versus podlaží

Nicméně od té doby se leccos změnilo a snad každý stavebník budoucího rodinného domu dnes řeší otázku, navozenou už v nadpisu tohohle povídání: patrový, nebo bungalov? Hledisek, ze kterých lze tenhle problém spatřovat, je přitom několik: finanční, provozní, architektonické a možná nás napadne ještě nějaké další.

Vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění o obecných požadavcích na využívání území definuje dnes rodinný dům jako stavbu pro bydlení nejvýše o dvou nadzemních podlažích a podkroví. Ani ona, ani stavební zákon však nedefinuje, co to vlastně podkroví je. Může být nad okapem nadezděno 25 cm, půldruhého metru nebo třeba ještě o metr víc, aby to ještě bylo podkroví? Vznikají z toho velmi frekventované dohady a nedorozumění a často ani stavební úřad přesně neví, co tím zákonodárce myslel.

A moc nám tu nepomůže ani vyhláška ČSN 734301 Obytné budovy, která praví: Podkroví je přístupný vnitřní prostor nad posledním nadzemním podlažím vymezený konstrukcí krovu a dalšími stavebními konstrukcemi určený k účelovému využití. Tečka. Ke zmatku obvykle přispívá i významový rozdíl v termínu podlaží a patro. První patro je druhé podlaží. Bungalov je většinou (nemá-li suterén) jednopodlažní dům, patrový dům (nemá-li suterén) je dům až třípodlažní.

Hledání univerzální odpovědi

Ale věnujme se konečně našemu dnešnímu tématu. Co je tedy lepší, finančně výhodnější a architektonicky doporučení hodnější -- patrový, nebo bungalov? Jak správně volit mezi těmito možnostmi? Prvně většinou klienta zajímá, co bude (při shodném vnitřním stavebním programu) levnější.

Jednoznačnou univerzální odpověď dopředu neznám. Statický výpočet pravděpodobně potvrdí, že základy přízemní stavby budou díky menšímu zatížení méně objemné a méně dotované drahou konstrukční ocelí, měřeno ale na běžné metry bude takových základů ovšem téměř dvakrát více, než by si vyžádalo patrové provedení domu.

Stejné to bude i s věnci, krovy, okapními žlaby i chodníčky, svody (bude jich více, ale budou kratší), střešní krytinou, pojistnými hydroizolacemi a tepelnými izolacemi střechy, hromosvodovými jímači atd. K tomu nutno připočíst i provozní nevýhodu: přízemní dům bude pravděpodobně méně kompaktnější, což zvýší náklady na vytápění.

Na druhou stranu u bungalovu ušetříme za schody (nejen za jejich vlastní konstrukci, ale i za prostor pro ně potřebný), stropy (tepelnou izolaci lze prostě podvěsit pod střešní vazníky nebo ji uložit mezi krokve ve střešní rovině, a otevřít tak třeba hlavní obytný prostor nahoru do krovů) atd. Bungalov si vynutí pravděpodobně delší chodby, patrová dispozice koupelnu v přízemí i v patře. Omlouvám se vám, kteří jste doufali v jasnou odpověď.

Správná volba mezi dvěma možnostmi totiž daleko spíše odvisí od něčeho jiného než od nevýrazné úspory pořizovacích nákladů. Myslím, že dům by hmotově měly diktovat především vlastnosti stavebního místa. Počítám sem velikost pozemku, svažitost, orientaci ke světovým stranám, druh a způsob zástavby v okolí, duch místa celkově a pochopitelně případné regulativy stavebního úřadu. Čím bude náš pozemek menší, tím více budeme želet místa, které nám přízemní řešení „zalehlo“, v kompaktnějším patrovém provedení mohlo být takřka poloviční.

Nuda k uzoufání

Málokdy se mi stane, že by si klient od počátku představoval svůj budoucí dům jako čistý půdorysný obdélník. Na typické zástavbě naší vesnice, totiž na jejím uspořádání po obvodu parcely s intimním pobytovým prostorem (dvorem, atriem) uprostřed, je pořád postaven český sen o ideálním bydlení velmi zřetelně. Každý chce uspořádat bydlení do tvaru písmene U, T nebo alespoň L a mít kolem domu alespoň jeden kout, kde by se necítil před pohledy z okolí jak nahý či nahá v trní.

Tady je ovšem možno většinou vyhovět (běžné klientele a jejím finančním možnostem) jen tehdy, zvolíme-li přízemní uspořádání. Při patrovém řešení totiž chybí „materie“, není z čeho ta křídla vystavět. Klasická venkovská chalupa zasedla na svém pozemku jen menší výměru, více zabraly všechny ty výminky, sýpky, chlévy, stáje, stodoly, seníky, kůlny, kurníky a šopy, úhrnem stavby, které dnes už nikdo nestaví. To se to vymýšlel dvůr, panečku! Ale vytvořit dvůr dnes z jediné garáže vážně nejde.

Velká většina bungalovů u nás je architektonicky banální a k uzoufání nudná. Připadá mi, že vyšší, patrový dům přece jen poskytuje více možností pro nějakou výtvarnickou práci a sofistikovanější morfologii stavby než běžný tuzemský bungalovík (s valbou, s velkými střešními přesahy a s bohatě profilovanými těžkými černými taškami, hloupě imitujícími prejzy).

To ale samozřejmě jistým způsobem poskytuje šanci: nemohu-li u bungalovu z povahy věci rozehrát nějakou dramatičtější hmotovou hru, měl bych se více soustředit na detail. Vybrousit z běžné, kloboukem střechy zatěžkalé bedny diamant s dokonalými fazetami oken, dveří, obkladů, omítek, klempířských prací. Mnohé domy z posledních let už svědčí o tom, že si jejich stavebníci tento imperativ uvědomují.

Mimozemšťané za oknem

Volbu mezi patrovým domem a bungalovem může ovlivnit i trochu iracionální odpor ke skutečnosti, že u bungalovu má ložnice podlahu ve výši okolního terénu. Kdysi jsem do jednoho středočeského městečka vymyslel pro mladou rodinu (která nechtěla chodit do schodů) na rozsáhlém pozemku bungalov s poměrně velkými prosklenými plochami, ústícími na prostornou krytou terasu.

Netušil jsem ale hned tři věci. Za prvé: manžel často i v noci nebývá doma, jeho zaměstnání mu velí cestovat po celé Evropě. Za druhé: manželka se narodila a vyrostla v osmém patře panelového domu na Jižním Městě. Za třetí: už za soumraku, natož pak za tmy, jim na velké parcele za každým keřem vylézají krvežízniví úchylové a dokonce i mimozemšťané se snahou mladou paní unést a zpravodajsky vytěžit. Hned druhý rok se novotou dosud vonící dům zvyšoval o ložnicové patro. Od té doby se raději důkladně ptám, objednává-li si klient velké balkonové dveře z přízemní ložnice, zdali ví, o čem mluví...

Ještě jedna provozní poznámka. V patrovém uspořádání je většinou denní a noční část domu oddělena schodištěm. Jestliže se ale všechno odehrává v přízemí, je dobré tyto části navrhnout tak, aby mohly být vzájemně odděleny dveřmi. Nevhodně navržené promíchávání rodinného provozu s návštěvami, rušení spáčů v ložnicích televizí v rodinném pokoji či koncert pro pračku a pět kilo ponožek vedle pracovny, to vše může komfort bydlení poškodit opravdu značně.

Obě řešení, patrové i přízemní, mají své přednosti i nedostatky -- jako v životě (skoro) všechno. Přemýšlejme proto důkladně a važme bedlivě, co nám může to či ono uspořádání do pohody bydlení a rodinného života přinést.

AUTOR

AUTOR

Ing. arch. Jan Rampich

Absolvent Fakulty architektury ČVUT v Praze a urbanistického postgraduálu. Působil v Projektovém ústavu ČKD Praha, má zkušenosti s prací architekta či poradce pro města Plzeň, Strakonice, Český Krumlov a Dobřany. V roce 1991 založil vlastní architektonickou kancelář, navrhl asi 300 rodinných domů a řadu bytových, komerčních a kulturních staveb. Je autorem dvou knih o rodinných domech. www.ais-atelier.cz

Tento článek vyšel v časopisu Dům&Zahrada 11/2017.
Zdroj: Dům&Zahrada

Související články