Stručný popis navrhovaného objektu by mohl znít takto: evokuje loď u řeky Otavy. Má podlouhlý obdélný půdorys o rozměrech 13 x 72 m, kdy převažující část představuje dvoupodlažní stavbu se šedovou střechou.

Zbytek je přízemní objekt s větší světlou výškou určený pro technické zázemí a garáže s plochou zelenou střechou, ta funguje i jako víceúčelová terasa. Stavba počítá s mnoha úspornými prvky, preferuje materiály s co nejnižší uhlíkovou stopou a také myslí na životní cyklus a opakované použití materiálů. Co to znamená prakticky?

Od konopí k vlnám

První podlaží se uvažuje jako provozní, do patra architekti situovali kanceláře. Přízemí tvoří těžký dřevěný skelet s výplní z konopného betonu v tloušťce 50 cm. Konopný beton je obnovitelný materiál s velmi nízkou uhlíkovou stopou.

„Druhé podlaží řešíme jako lehkou vestavbu do dřevěného skeletu za použití přírodních tepelných izolací na bázi konopných vláken. Dřevěné opláštění ze smrkových biodesek by se kotvilo ke konstrukci šroubovými spoji, aby se případně dalo snadno demontovat a znovu použít jinde,“ uvádí architekti Jakub a Alexandra Hoffmannovi z hurá studia.

Dále vysvětlují, že střecha druhého podlaží připomínající vlny se označuje jako šedová (pilová). Jednotlivé šedy klesají ve sklonu ideálním pro umístění solárních panelů vyrábějících elektřinu pro provoz objektu. Severní svislá část vln je prosklená. Výrazné přesahy střechy fungují jako pasivní stínění, které v úrovni nadpraží oken kanceláří doplňují dřevěné slunolamy.

Vodní prvky

Součástí projektu byl rovněž návrh interiéru, z něhož zdůrazněme „vodní“ prvky. Ve společných prostorech architekti navrhli variabilní sedací pufy připomínající kameny v řece. Trubicové LED osvětlení ve veřejné části by se vlnilo a klikatilo, a tím připomínalo tok řeky, navíc díky jeho variabilitě se dá znovu použít, i kdyby se v budoucnu změnily dispozice či účel objektu.

Vegetační střecha a odpar na ní ze zachycených srážek omezují vznik tepelného ostrova. Přebytečná dešťovka by se skladovala ve velkoobjemové podzemní jímce a následně využívala pro závlahu vegetace nebo splachování toalet. „Při přeplnění nádrže dojde k přelivu dešťové vody do vsakovacího průlehu či do podzemních vsakovacích objektů,“ upřesňují autoři projektu.

Svou roli sehrává i šedá voda z umyvadel a sprch, která se po přečištění znovu použije pro splachování toalet. Kdyby bylo šedé vody málo, doplní ji zmiňovaná dešťovka.

Další dobré nápady

„Teplá voda odtékající do kanalizace odvádí až 30 procent z celkové energie dodané do domu. Navrhujeme zpětné využití odpadního tepla pomocí decentralizovaných výměníků umístěných na hlavní větve šedé kanalizace. Výměníky jsou propojené do okruhu tepelného čerpadla, a získaná energie je tak dále využitá,” upřesňují Hoffmannovi.

Inspirativní je i použití přebytků elektřiny vyráběné fotovoltaikou. Podporovaly by elektromobilitu zaměstnanců a návštěvníků střediska a mohly by je využít i okolní subjekty v rámci sdílení energie v energetických spolcích a komunitách.

Z pohledu nízké uhlíkové stopy funguje i surový hliníkový plech na šedové střeše. Při jeho výrobě se sice spotřebuje mnoho zdrojů a energie, nicméně kdyby se recykloval, stálo by to už jen 5 procent původní energie, aby mohl posloužit jinde.

Autoři: hurá studio
Architekti a manželé Alexandra a Jakub Hoffmannovi založili hurá studio v roce 2016. K prvním realizacím patřil dům pro Jakubovy rodiče, který vnímají jako užitečnou laboratoř, v rámci níž si teoreticky i prakticky osahali řemeslo. Dobré nápady, výběr poctivých materiálů a technickou preciznost propisují do všech projektů. Značnou část jejich portfolia tvoří rekonstrukce venkovských stavení, ale pracovní záběr mají daleko širší, od soukromých interiérů až po veřejné objekty či prostranství.

Související články