Cesta, během níž se z ruiny stal obývaný dům, se přitom začala odvíjet poměrně nečekaně. „Ráno u snídaně na mě vyskočil inzerát a odpoledne jsem ji koupil,“ popisuje majitel. „Člověk nemůže váhat, když něco chce – už z první fotky jsem viděl skrytý potenciál místa. Je to v podstatě takový můj drahý koníček obnovovat staré nemovitosti a zanedbaná místa v kraji, který mám rád,“ dodává.

Nečekané překvapení

Ačkoli zájemců o nemovitost bylo mnoho, zapomněl jim původní majitel zmínit drobný detail, tedy že památková ochrana platí nejen pro trosky kůlen, ale i pro hlavní budovu čítající toho času obvodové zdi se střechou a celý pozemek.

Jen málokteré oko laikovo totiž mohlo v té době zaznamenat, že šlo o unikátní soubor staveb dokládající sklářství v lokalitě. Vlastní, zpola kamennou a zpola cihelnou driketu, tedy mačkárnu skla typickou pro Jizerské hory, doplňovala ve vedlejší roubence brusírna poháněná náhonem, jehož kaskády také čekaly na obnovu.

Rozsah památkové ochrany majitel zjistil, až když chtěl rozpadající se torza zbourat. Ale protože, jak sám říká, je to o lidech a úžasné místo mu okamžitě přirostlo k srdci, nečekaných komplikací se nezalekl a pustil se s poradním hlasem památkářů do přípravy projektu rekonstrukce, který je pro památkově chráněné objekty povinný. Navíc čím víc se dozvídal o historii komplexu, tím více si ho vážil a snažil se najít ideální způsob, jak do něj začlenit novou funkci – tedy bydlení.

Podtrhnout specifika

Budova mačkárny byla na konci 19. století výjimečná velikostí i tvarem. V kamenné části stála jedna pec a v cihelné části druhá, začátkem 20. století byla sklárna dokonce plynofikována, což vyjadřovalo důležitost jejího postavení v místním průmyslu.

Jenže jak už sklárny bývají, neměla velká okna, aby jimi neunikalo teplo, byla vysoká a otevřená do hřebene, aby se získal co největší objem vzduchu potřebného pro hoření v peci i pro dýchání pracujících.

Tmavý interiér vyřešily velké prosklené dveře na terasu, které památkáři dovolili zasadit do pohledově odvrácené strany budovy k řece, stejně jako průběžný světlík ve střeše.

Vložená funkce

Jak ale naplnit prostor mezi čtyřmi stěnami a vysokým krovem v místnostech k bydlení a přitom zachovat atmosféru budovy? Majitel se rozhodl zastropovat jen nezbytný prostor u obou štítových stěn, kam do podkroví vložil po jedné ložnici s vlastní koupelnou.

Pod pokoj v cihelné části umístil vstup, saunu a technickou místnost, zatímco pod pokojem v kamenné části je kuchyně s jídelním koutem, která přechází do obývacího pokoje pod prostřední částí domu otevřené do hřebene. Právě odtud vedou schody nahoru, respektive na lávku spojující ložnice v podkroví.

Charakter domu

Schodiště i lávku lemuje kovové zábradlí evokující industriální styl, jemuž se majitel snažil přizpůsobit interiér. Ve vstupní části proto podlahu pokrývá čedičová dlažba, zatímco ve zbytku budovy jsou dubové podlahy, které mají příjemnější nášlap než původní cihelná dlažba. (Článek byl redakčně krácen, celé znění najdete v novém vydání časopisu DŮM&ZAHRADA.)

Chcete se o úžasné stavbě dozvědět další informace?

  • Využití původní cihelné dlažby
  • Industriální vymoženosti stavby
  • Zlepšení izolačních vlastností
  • Záchrana objektu a použité materiály
  • Využití drikety pro návštěvy
  • Informace o objektu a doplňkové údaje

To vše a mnoho dalších informací a produktů najdete v červnovém čísle časopisu DŮM&ZAHRADA, které vychází 16. května 2024.
Zdroj: Dům&Zahrada

Související články