Sám Adolf Loos označil Müllerovu vilu, na níž spolupracoval s architektem Karlem Lhotou, za svoje nejkrásnější dílo. Skrytá krása spočívá zejména v prolínání různých místností, jež jsou poskládané jako dílky puzzle v rámci otevřeného prostoru, známého Loosova raumplanu. A ještě v celé řadě zajímavých detailů.
Na perfektním výsledku měl velký podíl fakt, že investor František Müller, spolumajitel významné stavební společnosti, si s architektem náramně porozuměl. Loos se zde mohl opravdu rozmáchnout. Prostorově i finančně.
Velkorysá záležitost
Reprezentativní vícepodlažní vilu využívající železobetonový skelet najdete v Praze-Střešovicích. Obří objekt zabral plochu asi 555 m², stavěl se v letech 1928 až 1930 a autoři se museli popasovat se zasazením do severně orientovaného svahu. Proto jsou okenní rámy žluté a záclony v interiéru jemně žluté; uvnitř to pak vypadá, že sem stále míří slunce.
Ikonické domy v ČR: Müllerova vila
A až vystoupáte na horní terasu, udiví vás výhled na Pražský hrad skrz falešné okno. I terasa stojí za zmínku; tenkrát se obvykle stavěly domy se šikmými střechami, prosadit návrh ploché střechy dalo práci.
Žádné dveře?
Vstup do domu je skrytý pohledům z okolí. Následuje úzká chodba, hala a náhle přijde překvapení – velkolepý otevřený prostor o výšce asi 4,3 metru. Nejvíce místa se věnovalo společenské části s prázdným středem (asi 60 m²), ten vypadá jako malý parket, ale tady se skutečně tančilo. A také setkávalo, diskutovalo a obchodovalo, což v té době bylo u významných podnikatelů běžné. Soukromí se prolínalo s prací, a tomu muselo odpovídat také bydlení.
Zhruba o půl podlaží výše se nachází jídelna, dále pánská pracovna, o kousek vedle zase dámský budoár pro Miladu Müllerovou a další místnosti. Různé více či méně otevřené pokoje nemají stejnou výšku ani úrovně podlahy, propojují je průhledy a schody. Hlavním dekorativním prvkem se stala struktura luxusních materiálů (kámen, vzácná dřeva, kůže či třeba orientální koberce).
Ikonické domy v ČR: Müllerova vila
Zorientovat se ve spletitém tvarosloví dá docela práci, ale jakmile ho člověk pochopí, ocení architektův návrh. Ostatně sám Loos tvrdil, že nenavrhuje pokoje, nýbrž prostory šité na míru těm, kteří v nich budou bydlet. V domě zaujme také použití výrazných barev – žluté, červené nebo modré či zelené.
Skryté perly
Ve vile se zhmotnila řada Loosových nápadů. Například ve společenské části zaujmou dvě křesla/lehátka zvaná knieschwimmer vyrobená doslova na tělo oběma manželům. V jídelně překvapí strop z mahagonu i kruhový stůl s kamennou deskou pro 6 osob, ale jakmile se přidá mahagonové okruží, rázem se zvětší na sezení pro 12, případně až 18 osob.
Zázemí pro Miladu má přístup ze dvou stran a skrývá i kout připomínající vlakové kupé se stahovacím oknem. V pánské pracovně nechybí projekční plátno, v kuchyni zase lednička, jedna z prvních u nás. Ve vyšším patře, které už je ryze soukromé, baví prostory věnované dítěti, jde o pokoj a hernu a také separátní místo, kdyby dcera onemocněla. Tady už mají místnosti dveře, což platí rovněž pro ložnici, pokoj pro hosty a koupelnu. Úplně nahoře potěší oko i duši japonský salonek a sbírka umění majitelů, ale také rozlehlá střešní terasa zabírající asi dvě třetiny půdorysné plochy domu.
Ikonické domy v ČR: Müllerova vila
Štěstí v luxusu však netrvalo dlouho. František Müller zemřel v roce 1951, v roce 1955 vila přešla do majetku státu. Zůstala v ní jen Milada Müllerová (dcera emigrovala), které byl vyhraněný pouze malý prostor, celý objekt sloužil jiným účelům. A začal chátrat. Zašlou slávu vile vrátila důkladná rekonstrukce dokončená v roce 2020, dnes ji můžete obdivovat i vy.
| Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. Chcete se o jednotlivých objektech dozvědět více? Pusťte si podcasty, které jsou jim věnované. Najdete je na www.npu.cz nebo na podcastových kanálech pod názvem PodCastle NPÚ. | ||
|---|---|---|
Příště: Dům Josefa Hoffmanna
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 8/2023.
Zdroj: Dům&Zahrada, npu.cz
