Stručný souhrn z článku

  • Architekt Matěj Petránek, který navrhuje a staví domy, proměnil vlastní chatu na rodinný dům.
  • Dům má tři úrovně s výhledem do údolí, důraz na detaily a využití prostoru.
  • Petránek kombinuje architektonický design s fyzickou realizací, hledá udržitelnost svého přístupu.

Tento souhrn byl vytvořen pomocí AI a je kontrolován redakcí.

Blízkost hlavního města a bydlení v domě se zahradou je lákavé spojení, díky němuž se mnohé dřívější chatové oblasti postupně zaplňují všelijakými dostavbami, nástavbami a také novými rodinnými domy splňujícími současné standardy. Ale původní územní regulace a omezení se mnohde nezměnily, což musí zohlednit i majitelé a architekti.

„S majitelem jsem se předtím neznal, ozval se na základě referencí mých dřívějších prací,“ začíná architekt Matěj Petránek vyprávění o tom, jak dostal za úkol proměnit chatu po dědovi na bydlení pro plánovanou rodinu se vším, co si dnešní doba žádá. „V okolí žije víc a víc lidí trvale, ale pozemek ve svahu není velký, takže pro dodržení pravidel odstupů a zastavěnosti bylo nejjednodušší zbourat původní chatu s pultovou střechou a na jejím soklu postavit nový objekt. Navíc rozpočet na stavbu byl velmi omezený, takže využití soklu mělo o to větší opodstatnění.“

S výhledem do údolí

Rozlohou nevelký domek má de facto tři úrovně, respektive s polozapuštěným soklem čtyři. „Okolní domy jsou díky nevelkým parcelám blízko, dole pod zahradou vede ulice, tak jsme se soustředili na krásný výhled do údolí,“ přibližuje architekt, proč je obytná místnost v přízemí umístěna na vyvýšené části soklu, a nemá tak dnes tolik oblíbené přímé spojení se zahradou. Jelikož je dům malý, obě standardní obytná podlaží disponují užitnou plochou necelých 48 m2, řešil se racionálně každý detail.

Do domu se vstupuje z horní části zahrady přes krytou terasu, která dům lemuje po jeho délce. Za zádveřím a šatnou je umístěná koupelna. Servisní část odděluje od obytného prostoru schodiště do patra a případně i zasunovací dveře vytvářející teplotní filtr.

Obytný prostor s kuchyní leží na vysoké části soklu, tedy nad nejnižší částí pozemku, směrem k ulici, je ze tří stran plně prosklený a má dveře na terasu. Z druhé strany schodiště se ještě vešla pracovna, kterou lze též oddělit posuvnými dveřmi. Prostor pod schodištěm byl pochopitelně využit, vešla se pod něj mimo jiné skříň na potraviny a pračka. Aby soukromí prosklené místnosti bylo částečně chráněné před pohledy zvenku během dne, stranu domu natočenou k ulici lemují červené perforované panely. „Jsou z ocelového, laserem obráběného plechu a dají se sejmout, aby se konstrukce a okna mohly umýt,“ líčí Matěj Petránek.

Každý centimetr se počítá

V patře domu jsou čtyři místnosti – ložnice majitelů a koupelna leží v zadní části směřující do zahrady, dětské pokoje mají výhled do kraje. Využité je i podkroví nad patrem, ale nevede na něj standardní schodiště, nahoru se dá dostat jen pomocí žebříku. Dva vedou z dětských pokojů do prostorů s oknem, které budou odrostlejším dětem sloužit jako rozšíření pokojíčku – „zašívárna“ nebo místo ke spaní.

Prostor v podkroví směrem do zahrady je přístupný z chodby a dá se využít pro skladování či jako pokojík pro nebojácné návštěvy. Naopak v soklu, kde býval sklad paliva, je sklep se zahradním nářadím a vnitřní jednotka tepelného čerpadla s dalším technickým zázemím.

Dřevo a barva

Z technického hlediska je dům dřevostavba s těžkým skeletem, takže nosný systém tvoří svislé a vodorovné prvky, tedy sloupy a průvlaky z masivu nebo lepené. Střecha skrývající patro s ložnicemi výrazně přesahuje půdorys přízemí, aby se prosklené části nepřehřívaly, a pokrývá ji měděná falcovaná krytina.

Fasádu prvního nadzemního podlaží kvůli protipožárním odstupům tvoří desky cetris a štíty prkna ze sibiřského modřínu, která časem přirozeně zešednou. Šedé tóny a strukturu dřeva doplňují zevnitř i vně prvky v jasně červeném odstínu. „Já mám barvy rád a řekl bych, že jsou pro moji práci typické. V tomto případě si červenou vybrali sami majitelé,“ vysvětluje Matěj Petránek.

Přístup tvůrce

Neobvyklé na domě je to, že ho architekt nejen navrhl, ale také vlastními silami postavil. „Práce rukama mě vždy lákala, takže když mi přestalo vyhovovat trávit většinu pracovního života za monitorem počítače, rozhodl jsem se svůj návrh zkusit i zrealizovat. A ono to šlo. Všechno pochopitelně nejde dělat v jednom člověku, takže mám kolegu a na některé odbornější činnosti najímáme specialisty,“ popisuje architekt.

„Pro mě se oba přístupy, tedy navrhování i realizace, přirozeně snoubí. Na každém domě jsem se něco naučil a získal hlubší vhled do problematiky. Navíc realizovat vlastní návrhy mě velmi naplňuje. Na druhou stranu to přináší ještě větší odpovědnost, než mám jako architekt, a po letech fyzické práce se začíná ozývat tělo, takže uvidíme, jak dlouho bude můj přístup udržitelný,“ uzavírá vyprávění Matěj Petránek.

AUTOR: MgA. Matěj Petránek
Vystudoval architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a řadu let pracoval ve standardních architektonických kancelářích (a.LT architekti, AP atelier Josefa Pleskota). V roce 2012 otevřel v pražských Holešovicích komunitní zahradu Prazelenina. Zhruba před deseti lety ho dlouhodobé vysedávání za počítačem přestalo naplňovat, navíc ho lákala práce rukama, takže začal domy, které navrhuje, vlastnoručně stavět.

Základní údaje

  • Architekt, projektant a dodavatel Matěj Petránek
  • Zastavěná plocha 56 m2
  • Užitná plocha 95 m2
  • Nosná konstrukce dřevostavba, těžký skelet
  • Izolace minerální vlna a dřevovláknité desky
  • Fasáda cementotřískové desky cetris, sibiřský modřín
  • Střecha falcovaná měděná krytina
  • Okna dřevěná trojskla
  • Vnitřní dveře plechové
  • Podlahy probarvená broušená cementová stěrka, dřevěná masivní prkna
  • Vytápění tepelné čerpadlo vzduch-voda

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 11/2023.
Zdroj: Dům&Zahrada, www.matejpetranek.cz

Související články