Budova ve svahu stojí blízko přírodě, na kraji krkonošské obce, kde už není tak rušno a zástavba nahuštěná. Navíc má výhled do údolí a je u ní krásná zahrada, jejíž hranici tvoří potok. Půvab místa zaujal manžele natolik, že se rozhodli vybudovat zde svůj druhý domov, přestože bylo na první pohled jisté, že cesta k němu nebude jednoduchá. Stavení totiž za svoji více než stoletou historii prošlo množstvím spíše necitlivých proměn.
„Přesto některé části jako stájové klenby, hrázděná zeď v podkroví, krov a kamenné podezdívky zůstaly, a proto jsme se je s respektem k původní podobě domu rozhodli zachovat,“ poodkrývá historii architektka Eva Skalická.
V rámci lokální tradice
Majitelé sice chtěli bydlet na horách v moderním a čistém interiéru, přesto neměli v plánu dům stavět nanovo. Rozhodli se pro rekonstrukci staršího objektu, která bude respektovat tradiční krkonošskou architekturu typickou pro okolí.
Modernímu interiéru dodávají specifický charakter původní stájové klenby
To korespondovalo s přístupem architektky: „Nemám ráda, když se předstírá něco, co už dávno není. Ráda zachovám u starých domů jejich autentické části, nemyslím si však, že je správné doplňovat je kopiemi původního. Proto jsme zachovali tvar domu, restaurovali původní prvky a při výběru materiálů a postupů se řídili tím, co je v místě dostupné a tradiční. Vizuální podoba nově navržených částí je pak ryze současná.“
Na stavbě se také spolupracovalo s lokálními firmami – smrkové palubky dodala místní pila, dveře vyrobilo nedaleké truhlářství.
Inspirace z minulosti
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré, takže i přestavba v režii jednotného zemědělského družstva, které v části budovy v druhé polovině minulého století vytvořilo bydlení pro své zaměstnance, pozitivně inspirovala k tomu ponechat dispozici členěnou na dvě bytové jednotky.
„Vyvinulo se to přirozeně – majitelé brzy pochopili, že pro jejich potřeby je budova příliš velká. Od počátku si tak pohrávali s myšlenkou mít v domě samostatný apartmán, který by se dal pronajímat, což by umožnilo lépe se vypořádat s výdaji na rekonstrukci,“ vysvětluje architektka.
Protože je dům položen ve svahu, směrem do údolí ho vyrovnává kamenná podezdívka. Hlavní vchod je ze severní, výše položené části, k níž směřuje příjezdová cesta. Z prostorné vstupní haly vedou hned několikery dveře: nejblíže vchodu je lyžárna, tu si majitelé vzhledem k poloze blízko sjezdovek velmi přáli, dále technická místnost, následují dveře do apartmánu pro hosty a vstup do bytu majitelů.
Dům si zachoval původní proporce a tvar, aby odpovídal tradiční krkonošské zástavbě
Ten zabírá větší část budovy a ze dvou prostorných pokojů poskytuje výhled na zahradu s potokem v údolí. Ačkoli apartmán pro hosty ještě není úplně dokončen, už nyní mu dominují prosklené dveře na terasu a vlastní schodiště do patra.
Podobně je tomu i u bytu majitelů, takže ať už bude do budoucna jeho využití jakékoli, soukromí obyvatel obou jednotek nebude ohroženo.
Atmosféra světla
Byt majitelů zabírá zhruba dvě třetiny půdorysu přízemí a stejný prostor v podkroví nad ním. Spodní podlaží je určené pro společný život rodiny. Vedle obytné místnosti s kuchyní a jídelnou je zde ještě další společenský pokoj, koupelna se saunou a technické zázemí.
Atmosféru obytných místností dokreslují původní restaurované klenby donedávna schované pod falešným stropem. V podkroví se našlo dost místa pro tři ložnice a koupelnu. Zatímco do hlavní ložnice přichází světlo okny ve štítu, ostatní pokoje mají okna střešní. Další okno denním světlem příjemně osvětluje schodiště.
Přes mléčné sklo ve zdi schodišťového prostoru prochází denní světlo do sousední ložnice
A právě toho využila architektka a navrhla osadit část stěny mezi schodišťovým prostorem a hlavní ložnicí mléčným sklem, takže se do místnosti dostává světlo i z druhé strany. Navíc tak lépe vynikne část hrázděné zdi, která se v ložnici dochovala.
Výrazným prvkem jednoduše zařízeného, ale členitého interiéru je systém osvětlení, který umožňuje jednotlivé části zvýraznit, nebo naopak potlačit, takže i během dne lze měnit atmosféru.
Nejde vše najednou
Jelikož je každá rekonstrukce či stavba velmi náročná organizačně i finančně, není vždy v silách majitelů zvládnout všechny plánované práce najednou. Proto přijde vhod, když lze některé části odložit, aniž by byl omezen chod domu.
Kromě zařizování interiéru druhého bytu tak zbývá dokončit terasu lemující jižní stranu domu směrem do zahrady, na kterou z místností v přízemí vedou prosklené dveře – na fotografiích ještě není vidět. Na pozdější etapu čeká také instalace tepelného čerpadla, pro nějž byla v první fázi rekonstrukce udělaná příprava, zatímco fotovoltaické panely dodávají elektrickou energii a ohřívají vodu v domě už od začátku provozu.
| Autorka: Ing. arch. Eva Skalická Absolvovala studia na Fakultě architektury VUT v Brně, Technische Universität v německém Kaiserslauternu a vše završila doktorským programem na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Má za sebou téměř dvě dekády zkušeností v oboru. Několik let pracovala na velkých projektech v mezinárodní developerské společnosti, až v roce 2012 založila vlastní ateliér, což jí dává možnost osobnějšího a zodpovědnějšího přístupu ke klientům. V návrzích ráda pracuje s produkty českých výrobců a s díly současných českých výtvarných umělců. | ||
|---|---|---|
Základní údaje o projektu
- Architekt a projektant: Eva Skalická
- Zastavěná plocha: 160 m2
- Užitná plocha: 230 m2
- Nosná konstrukce: zděná
- Izolace: minerální vata
- Fasáda: provětrávaná, sibiřský modřín
- Střecha: plechové šablony Prefa
- Okna: dřevohliníková, smrk
- Vnitřní dveře: dřevěné
- Osvětlení: Nordlux";i:10;s:46:"Podlaha: smrková prkna, dlažba v koupelnách";i:11;s:103:"Vytápění: elektrokotel + plánované tepelné čerpadlo, krbová vložka, FVE (battery box a bojler)
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 1/2024.
Zdroj: Dům&Zahrada
