Stručný souhrn z článku
- Rodina přestěhovaná z centra Prahy si postavila modernistickou vilu "Estrela" inspirovanou ikonickými stavbami.
- Vila v menším městě u Prahy má minimalistickou podobu s proskleným jižním průčelím a jednopodlažní dispozicí bez schodů.
- Interiér kombinuje skandinávské a japonské vlivy s unikátním nábytkem a praktickým designem, zahrada je navržena s ohledem na funkčnost a estetiku.
Tento souhrn byl vytvořen pomocí AI a je kontrolován redakcí.
Ještě nedávno bydlel manželský pár se dvěma malými dětmi v centru Prahy. „Manželka vždycky chtěla dům, pro mě bylo ale bydlení v centru výhodné kvůli práci,“ vzpomíná majitel. Potom ale žili tři čtvrtě roku v Portugalsku, kde se oba utvrdili v tom, že vlastní dům mimo velkoměsto je to, co potřebují. Už odtamtud začali hledat pozemek ve vhodné lokalitě, a hlavně ve svahu, aby mohli naplnit svůj sen – dům disponovaný podobně jako ikonická brněnská vila Tugendhat s minimalistickou a nenápadnou podobou z ulice a proskleným výhledem ze stráně.
Kromě ní jim byly inspirací také vily, které vznikaly v období mezi druhou světovou válkou a polovinou šedesátých let v Americe v rámci projektu Case Study Houses. Ty byly navrhované tak, aby řešily poválečnou bytovou krizi rychlou výstavbou a inovačními materiály, ale zároveň naplňovaly principy modernistického designu.
Hlavně žádné schody
Vhodnou parcelu o rozloze 1 600 m2 našli v menším městě kousek od Prahy. „Pozemek byl velký, a dům tak mohl mít větší plochu, víc místností i víc pater. Ale přemýšleli jsme o tom, že jednou v něm pravděpodobně skončíme s manželkou sami, tak proč stavět něco ohromného, navíc se zbytečnými bariérami,“ popisuje majitel úvahy o podobě nového domu.
Také se ptali známých, kteří už domy postavili, co by v nich dnes udělali jinak, a nejčastější stížnost byla na neustálé běhání po schodech do patra. Tím bylo rozhodnuto, a přestože architekti, jimž projekt zadali, původně prosazovali klasickou patrovou kostku, nakonec navrhli jednopodlažní, částečně podsklepený dům s odlehčenou konstrukcí, celoproskleným jihem a nenápadným vchodem z ulice.
Základní myšlenkou stavby byla střídmost a neokázalost v kombinaci s vytříbenou estetikou. Výsledkem je dvoukřídlá přízemní vila. V kratším křídle je otevřený společenský prostor, zatímco v delším se nachází soukromá zóna, tedy ložnice rodičů a pokoje dětí. Mezi oběma křídly je příjemné kryté atrium. Horizontální linii domu doplňuje světlík nad oběma křídly. Ten interiéru dodává rozptýlené světlo a umožňuje existenci vysokého efektního okna v kuchyni, které zvenku odkazuje na moderní sakrální stavby a dovnitř vpouští měkké světlo ze západu.
Výhled přes hladinu
Integrální součástí stavby je bazén zapuštěný do dřevěné terasy. „Minulou zimu nebyl napuštěný, protože jsme na něm ještě prováděli nějaké práce, letos uvidíme. Bude na něm průhledný kryt těsně nad hladinou, tak věříme, že bude svou estetickou funkci plnit i přes zimu a my budeme přes modrou hladinu hledět do krajiny. Teď v létě se tam pasou koně, v zimě poskytne zase jiné pohledy,“ těší se majitelé.
V polouzavřeném atriu je lehký a odolný nábytek z leteckého hliníku
Praktický pohled dodavatele
Hotového projektu se ujala firma IPM Building Pavla Matyáše. „Po dohodě a ve spolupráci s námi návrh ještě pozměnili a doupravili. Jako zkušení stavaři se na věc podívali prakticky a navrhli nová materiálová řešení. Samotná stavba zůstala z původně navržených betonových bloků v horizontální rovině a vertikálních omítnutých cihel. Změny ale proběhly v interiérech, aby se materiály přiblížily dnešní době a našemu cítění,“ líčí majitel.
Inspirace z ciziny
Celkově je interiér výsledkem inspirace ze Skandinávie a vlivu japonské tradice ve smyslu uměřenosti a citlivého vyvážení funkčnosti a estetiky. Kombinuje viditelný a neviditelný nábytek – viditelné jsou pečlivě vybrané solitéry a neviditelnými se zdají úložné prostory, jichž je v domě tolik, že ani po více než roce užívání stále nejsou naplněné.
Všechny interiéry si majitel domu navrhl sám. „Lidé vůbec nejsou nevkusní ani hloupí, ale jsou líní zabývat se vlastním interiérem, tvořit ho, protože to stojí strašnou spoustu času a práce, tak raději nechávají volnou ruku architektům,“ říká majitel. „Jsem fanoušek všech časopisů o bydlení a sleduji architekturu, ovšem spíše zahraniční trendy. V českých, nově vybudovaných interiérech najdete dokonalý styling, pak ale dům není k dennímu bydlení. Navíc když si interiér nevytvoříte sami, vlastně s vámi moc nesouvisí a není ničím opodstatněný, není to váš styl. Druhou nabízenou možností je okázalý minimalismus reprezentovaný zbytečně drahými a pro mě už trochu zastaralými materiály a pokud možno vestavěným nábytkem, který ale postrádá jakoukoli osobitost,“ vysvětluje.
Solitéry jako základ
Majitel k tvorbě interiéru přistoupil úplně z opačné strany – začal vyhledávat a nakupovat solitérní kousky nábytku, a těm pak na míru komponoval interiér. Ručně načrtnuté návrhy předával stavební firmě, aby je převáděla do počítačových vizualizací a prováděcích projektů. „Dokonce jsme měnili navržené dispozice, aby se tam vybrané kousky vešly,“ vzpomíná majitel. „Je škoda, že ve všech současných interiérech najdete ten samý ikonický solitérní nábytek (třeba skoro povinně pár židlí od Miese van der Rohe), ale nepřinášejí nic nového, tak jsem se zaměřil na jiné designéry, které u nás běžně nevidíte.“
Okolo celého otevřeného prostoru je vestavěná stropní kolejnička, na které se dá roztáhnout lehká neprůhledná záclona, aby poskytla zastínění a potřebné soukromí
Při hledání solitérů měl na mysli jejich funkci a přesné umístění v domě. Například kovový nábytek je vyhrazen pro místa, kde se pracuje, v duchu citátu Le Corbusiera: „Na dům se musíme dívat jako na stroj k bydlení.“ A právě kovy evokují práci uvnitř stroje. Naopak odpočinek a pohodlí představuje přírodní materiál jako dub v několika odstínech a teplé zemité barvy.
„Do tvorby interiérů samozřejmě zasahovala i manželka, především z praktického hlediska, aby byl vnitřek domu snadno udržovatelný a dokázal dobře stárnout.“
Krásná a užitečná zahrada
Zahradu si majitelé naplánovali sami a i v ní skloubili požadavek na krásu s nároky na funkci. „Rozdělili jsme si role, manželka má v gesci zeleninové a okrasné záhony, já se starám o louku a o ovocné stromy, z nichž jsme založili sad plný starých, pečlivě vybraných vysokokmenných odrůd. Stromy jsme vysadili nejen kvůli budoucím sklizním, ale také proto, že celý svah je na jílovém podloží a kořenový systém jej zpevní. A až stromy vzrostou, dům nebude tak nápadný a lépe zapadne do okolí.“
Stavitel
Ing. Pavel Matyáš
Vystudoval obor pozemní stavby na ČVUT. Firmu založil v roce 1999 s filozofií zaměřit se na řemeslo, na atypické rodinné domy a vily. Významně ho před více než dvaceti lety ovlivnila práce s architektem Janem Línkem, s nímž našel přesný způsob práce a projekt, který ho profesně bavil. A když na konci milénia zakládal firmu, určilo to směr jeho podnikání. Za tu dobu se firma vypracovala k větším a stále složitějším projektům a v současnosti má pevné místo na trhu jako specialista na atypické rodinné domy a vily.
Dům vytápí tepelné vzduchové čerpadlo, značnou část energie však ušetří prosklené stěny, které vnitřek v zimě částečně vytopí, proto majitelé zatím neuvažují o solárních panelech
Technické údaje
- Dodavatel: IPM Building
- Zastavěná plocha: 196 m2
- Užitná plocha: 269 m2
- Obvodová konstrukce: keramické cihly
- Tepelná izolace: fasádní polystyren GreyWall
- Fasáda: strukturovaná omítka
- Střecha: PVC fólie s kačírkem
- Okna a venkovní dveře: hliníkové profily Schüco
- Vnitřní dveře: obložkové, bezfalcové
- Podlahy: velkoformátové keramické dlažby";i:10;s:46:"Vytápění: vzduchové tepelné čerpadlo IVT
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 11/2023.
Zdroj: Dům&Zahrada
